Pražský primátor Zdeněk Hřib novou službu v hlavním městě přivítal a popřál mu úspěšný start: „Služby sdílené bezemisní mobility, které respektují lokální specifika Prahy, považujeme za velmi pozitivní příspěvek pro naše město. Pro půjčování škodováckých skútrů (ve skutečnosti byly vyrobeny v jiné východoevropské unijní zemi) bylo po dohodě s úřady městských částí zvoleno širší centrum města. Tam mohou uživatelé skútry odstavit na libovolném legálním místě.
ŠKODA AUTO DigiLab, která službu provozuje, na stránkách www.be-rider.com přináší další podrobnosti o tom, jak mají zákazníci postupovat a čeho se mají vyvarovat.
Není například povoleno parkovat elektroskútry na trávě, na chodníku, na pěší zóně nebo v podzemních garážích či s nimi jezdit po chodnících či cyklostezkách.
Parkovací pozice, nabití a další data se v reálném čase přenášejí do dispečinku. Takto lze lokalizovat chybně zaparkované nebo vybité skútry a rychle odstraňovat případné problémy.
„Každý skútr BeRider je vybaven senzory, které poskytují data v reálném čase,“ říká Jarmila Plachá, vedoucí ŠKODA AUTO DigiLabu. Podle ní služba skvěle doplňuje stávající nabídku městské mobility v Praze, ať už na cestě do práce nebo při prohlídce pamětihodností.
Aktivace do deseti minut
Aby mohli uživatelé novou službu využít, musí si do svého chytrého telefonu bezplatně instalovat aplikaci „BeRider“ (k dispozici pro iOS a Android) a přes ni se přihlásit. Vyplnit registrační formulář trvá jen pár minut, nový uživatel musí mj. kvůli kontrole věku poskytnout fotografii svého občanského a řidičského průkazu (je nutná skupina B), vyplnit údaje o své platební kartě a kontaktní informace (bydliště, email a telefonní číslo).
Ověření by nemělo zabrat více než deset minut. „Když budeme mít hodně žádostí, může to trvat až 24 hodin. Pokud na to budeš spěchat, neváhej zavolat na BeRider zákaznickou linku,“ radí nová služba na svém webu. Faktem je, že BeRider je v tomto ohledu ve srovnání s přímou konkurencí, jednoznačně rychlejší a „zákaznicky orientovanější“. Služba re.volt požaduje navíc nahrání selfie a slibuje aktivaci účtu do 48 hodin s tím, že aktivace během víkendu neprobíhá. Zákaznická linka je v provozu jen ve všední dny od 9 do 17 hodin.
V čem jsou obě služby shodné, je cena – v obou případech je stanovena na 5 Kč za minutu. Při pozastavení (dočasném zaparkování) si BeRider účtuje polovinu minutového tarifu, zatímco re.volt jen 90 haléřů za minutu. Obě služby také nabízejí dvě přilby umístěné v uzamykatelném boxu. re.volt své zákazníky zvýhodňuje při dalších jízdách, na nějž jim poskytne 10% kredit (ten platí max. 45 dnů). Skútry od re.voltu mají oproti BeRider o třetinu nižší maximální rychlost (45 km/h), za to ale dojedou o deset kilometrů dál (dojezd 80 km).
Alternativy: Elektrokoloběžka nebo carsharing
A co další konkurence? Elektrokoloběžka Lime nabízí maximální rychlost 25 km/h, dojezd až 35 kilometrů, ale využívat ji může jen jeden člověk. Provozovatel si účtuje poplatek za odemčení koloběžky ve výši 25 korun, každá ujetá minuta pak vyjde na dvě koruny. Před zahájením první jízdy je nutné odsouhlasit podmínky: Lime formálně vyžaduje přilbu (ale nepůjčuje ji), věk 18 let a více, platný řidičský průkaz a žádá zákazníky, aby nejezdili po chodnících. Jaká je praxe, víme: Na zhruba 1500 koloběžkách se v metropoli prohánějí místní i návštěvníci po chodnících a bez helmy.
Bez přilby lze za šest korun za minutu (pozastavení vyjde na třetinu) jezdit ve dvoumístných elektroautíčcích re.volt – v Praze jich od loňského června jezdí dvacítka. Původní loňský tarif byl stanoven na 4 Kč za minutu – ať už jedete, nebo stojíte. Firma také původně plánovala přidat do pražských ulic co půl roku, to 50 nových vozítek z Indie v pořizovací ceně kolem 300 tisíc korun… Elektrická auta si lze zapůjčit také u carsharingové služby Car4way, kde se platí registrace (1000 Kč) a jedna minuta jízdy, pokud nemáte zakoupen nějaký tarif, přijde na 9 korun za minutu.
Hygienická rizika na vrub zákazníků
Sharingové služby s sebou přinášejí fenomén, o němž se příliš často nepíše ani nemluví – a tou je nedostatečná hygiena, respektive možnost nákazy od některého z předchozích uživatelů. A provozovatelé zde jednoznačně přenášejí možná rizika na uživatele služeb. Pokud by totiž provozovatelé motosharingových služeb po každém jednotlivém použití „přibližovadla“ měli zařídit vydezinfikování volantu nebo řídítek a helmy, cena půjčovného by se znásobila natolik, že by o službu nebyl zájem.
Vědci z londýnské univerzity Queen Mary před pár lety zjistili na základě stěrů v 1200 automobilech, že na každém čtverečním centimetru volantu a hlavice řadicí páky se průměrně nachází přes 800 různých bakterií. Na stejně velké ploše záchodového prkýnka veřejné toalety je jich desetkrát méně. Mezi nebezpečné bakterie patří například bakterie Bacillus cereus a E. coli, které způsobují nevolnost a střevní potíže, stejně tak jako stafylokoky způsobující kožní vyrážky a střevní nevolnost. Výše uvedené samozřejmě o to více platí pro vozidla, která jdou „z ruky do ruky“.
Alespoň základní dezinfekci řídítek či volantu „šérovaného přibližovadla“ třeba pomocí čistících ubrousků by měl udělat každý. Pokud trpíte na alergie nebo máte nějakou formu kožního ekzému, pak je nejsnadnějším řešením řídit v tenkých bavlněných rukavicích. S receptem, jak na propocenou helmu, což není nic neobvyklého nejen v létě, je to už ale horší. Účastníci diskusí na motorkářských diskusních fórech navrhují například použití moto kukly. V půjčené helmě, kterou mělo před vámi „x“ neznámých lidí, se však zřejmě ani tak nevyvarujete možné nákazy svrabem, nebo toho, že si doslova za pár kaček pořídíte vši.
