„V roce 2020 jsme zaznamenali určitý „genderový“ trend, tj. větší množství násilných žen. Celkem se na nás vloni obrátilo 125 klientů, z toho 81 mužů a 44 žen. Z celkového počtu klientů ženy tvoří 35 procent,“ říká metodička krizového SOS centra Diakonie Věra Víchová. Tedy zhruba jen jedna třetina. Většinou si vloni stěžovali muži.
V části programu, který je nařízen soudem, byly podle Diakonie v roce 2020 poprvé odsouzeny i dvě ženy za závažný násilný čin na partnerovi. „Jde o poměrně významný posun, neboť ve společnosti stále přetrvává určitý stereotyp v tom, že násilní jsou muži a ženy jsou oběti,“ komentuje metodička fakta.
Výrazný nárůst stresu, napětí a agresivity ve společnosti zaznamenaly všechny krizové telefonické linky Diakonie v celé republice. Dlouhodobá velká zátěž se podle organizace začíná projevovat ve větším měřítku právě v těchto dnech. Úzkost, smutek a strach – jsou nejčastějšími emocemi, s nimiž se lidé v České republice obracejí na odborníky z platformy Dělám, co můžu.
„Dominantním jevem je zhoršení dřívějšího stavu u lidí, kteří již nějaké potíže měli. Typicky partnerských či rodinných vztahů, trpících tím, jak spolu nyní členové domácnosti tráví mnohem více času,“ říká autor projektu, psychoterapeut Pavel Pařízek.
Koronavirový nouzový stav poukázal na zvýšenou potřebu tzv. distančních služeb. Z analýzy Rady vlády pro duševní zdraví vyplývá, že linky důvěry, ad hoc krizové linky i centrální informační linky 1212 využívaly v době nouzového stavu desetitisíce občanů. Tento systém se tak ukázal jako funkční pro snižování dopadů mimořádné události a nouzového stavu na duševní zdraví české populace.
Některé linky důvěry se však potýkaly s vysokým počtem neobsloužených volajících, protože neměly dostatek personálu na vyřizování hovorů. On-line chatové služby se zase ukázaly jako enormně důležité například při domácím násilí, kdy telefonát znamená potenciální ohrožení volajícího, protože ho násilník může zaslechnout.
