Vládní opatření a opatření centrálních bank umí jakžtakž „řešit“ jen poptávkový šok. Do ekonomiky prostě doplní peníze, tedy vypadnuvší poptávku. Vlády tím ovšem zadlužují budoucí generace, centrální banky zase z kapsy těchto generací přímo berou, a to prostřednictvím manipulace s úroky a tištěním stovek miliard.
Celý Západ tak žije hlavně už jen ze své podstaty, a navíc ještě na úkor své budoucnosti; lidé mají výplatu, i když nepracují, řada z nich je radši na dávkách, než aby šla pracovat třeba na pole a pomohla zemědělcům sklízet, v nejhorším případě si krátí čas bouřemi v ulicích a čmáráním na Churchilla.
Nebýt přebujelého sociálního státu v Evropě a monetárního socialismu v USA, kterému se zavádějícím způsobem říká tržní monetarismus, museli by usilovat o práci, tudíž žádoucí kreativní destrukce, tedy onen realokační šok, by proběhla relativně snáze. S daleko nižšími dlouhodobými celospolečenskými náklady. Bohužel, opakovaně volíme cestu „zevlování za nově tištěné miliardy“; a držíme při životě zombie firmy.
Proto Západ není s to alespoň udržet dynamiku růstu své produktivity, tedy svého bohatnutí, a že v globálním měřítku ztrácí na ekonomickém a tím pádem hodnototvorném významu – hlavně ve prospěch Asie. V Asii ještě úplně nezapomněli, že hodnoty a bohatství vznikají prací, nikoli sociálními dávkami, dotacemi a tiskem miliard.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
