Dříve hlavní město socialistické Jugoslávie, dnes Srbska.
Podvečer, na bulvárech to žije. Převažují mladí. Většinou vysportovaní, sebevědomí muži a temperamentní dívky. Architektura nezapře časy Sovětského svazu. Vsjo bolšoje. Ale jinak jedna západní značka vedle druhé. Třeba nadnárodní řetězec Costa Coffee. Ale přece jen jistý regionální rozdíl by tu byl. Smí se zde kouřit a také se kouří o sto šest.
Premiérka Srbska Ana Brnabićová: Srbové žijí pro mír a stabilitu. Kosovo ale nedbá Bruselské dohody z roku 2013. Podle by na severu Kosova mělo vzniknout společenství srbských obcí. To se ovšem nestalo.
Vedoucí Ústavu slavistiky Masarykovy univerzity v Brně Václav Štěpánek: Nálada v Srbsku je nevyzpytatelná. Situace je tady velmi neklidná a společnost je poměrně značně rozdělena ve svém názoru na to, jak dál.
Zdroj: Seznam Zprávy
Interiér je prošpikován cigaretovým dýmem. Spolu s dřevěným obložením stěn připomíná sedmdesátky, osmdesátky navzdory globální „corporate identity“. Nechybí ani McDonald’s. Ten má zase vnitřky připomínají mekáče v Praze v 90.letech.
„Kosovo je Srbsko“ není jen přívěšek na klíče
Na hlavní třídě stánky se suvenýry. Jedním z nich je přívěšek na klíče v barvách vlajky Srbska s nápisem v azbuce „Kosovo je Srbsko.“ Prodavač je patřičně hrdý na velkou srbskou vlajku z bavlny, stříbrnými třásněmi. Připomíná ruskou vlajku, ale s tím rozdílem, že uprostřed je srbská heraldika. V přepočtu vlajka vychází na zhruba 1 800 korun.
Překvapivě vedle se zastavují dva turisté z Čech, otec s již dospělým synem, a vlajku si kupují. Proč? zajímá mne.
„A proč ne? Myslíte si hned, že jsme rusofilové? Máme přece se Srby historicky dost společného, a v časech, na které se zapomnělo, bojovali proti arabským nájezdníkům na Evropu. A my doma taky nefandíme EU,“ odpovídá bez obalu starší z mužů. Ukazuje, že ale z cesty po Balkáně si vezou i vlajky Albánie a Bosny.
Když člověk prochází ulicemi Bělehradu, často narazí na nasprejované nápisy „Kosovo je Srbsko.“ Jeden z nich je dokonce nastříkán i na venkovním exponátu hlídkového člunu vojenského muzea v Bělehradu. Hned pod ním se mimo jiné nachází velvyslanectví Francie. Asi jediné místo, kde široko daleko vlaje EU.
Jedeme na periferii a dáváme se do řeči se starším taxikářem. Pár anglickými slovíčky a výmluvnými citoslovcem „bum bum, pif pif,“ líčí svůj pohled na novodobou historii Bělehradu: „Za Tita bylo lépe… držel na uzdě znesvářená etnika… Miloševič, to už byl takový slaboch, pak to tady zničili Američani…umí jen bub bum…A teď jsou tady drogy.“
Bosna: Vítá vás Republika Srbska a chorvatské vlajky
O složitosti národnostních, etnických a náboženských vztahů svědčí i pouhý průjezd Bosnou a Hercegovinou (BiH).
Jsme na území BiH a najednou je u silnice velká cedule, jako u hraničního přechodu, „Vítá vás republika Srbská.“ Je to ale území Bosny. Žádný přechod, žádné pasy.
O pár desítek kilometrů vedle zase na budovách místní samosprávy vlají chorvatské vlajky. V krajině jsou stále patrné nedostavěné nebo vystřílené rodinné domy. Většinou byly Srbů.
Pořád jedete Bosnou a Hercegovinou a na jednom malebném návrší kostel. Nedávno opravený. Uvnitř dělají malby. Venku vlaje srbská vlajka.
Hrůzy série Jugoslávských válek v 90. letech stále připomínají rozbité činžovní domy v Mostaru. Staré centrum s bazarem je malebné, dávno opravené. Ale parkuje vedle torza činžáku bez střechy se stopami střel.
Do obchodu s knihami nás zlákala místní prodavačka. Za 10 eur zde promítá film, který zachytil rozstřílení prastarého mostu, i jeho obnovu. Tehdy město mimo jiné bránili i Chorvaté – a stříleli do něho Chorvaté.
Tyto záběry jsou na Youtube, ale stejně to stálo za to. Atmosféra knihkupectví s pulsujícím arabským trhem venku. Nad městem kostel.
Svědectví ze sluchátka
Jedeme dál: Sarajevo. I zde jsou kostely vedle mešit. V uličce nedaleko křižovatky, kde byl spáchán atentát na arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este, jenž se považuje za odstartování první světové války, stojí za návštěvu Muzeum genocidy (Museum Of Crimes Against Humanity And Genocide).
Dobové záběry z ostřelování města Srby zastavují dech. Krev tekoucí z rozstřílené tramvaje, zděšení lidé, mrtví…V expozicích improvizovaná dynama na výrobu elektřiny pro rádio. V temném koutě telefon. Návštěvník může vytočit některé z čísel ze seznamu na stolečku a ve sluchátku si poslechnout svědectví.
Za skly fotografie pózujícího srbského komanda u rozstřílené mešity se zříceným minaretem nebo fotografie srbských vůdců, odsouzených mezinárodním soudem v Haggu.
„Obléhání Sarajeva bylo klíčovou součástí války v Bosně a Hercegovině. Vojska Republiky srbské obléhala město, které držely bosenské síly. S délkou trvání 1 429 dní (od 5. dubna 1992 do 29.února 1996) šlo o nejdelší obléhání v dějinách moderního válečnictví,“ uvádí Wikipedie.
Na Balkáně je teď zdánlivě klid, ideální pro turistické cesty napříč, až na panenské albánské pláže. Není se zde čeho bát. Chorvaté, Slovinci, Černohorci, Srbové, Albánci jsou vůči Čechům většinou pohostinní.
Ale uvnitř to pořád vře.
Takové blbosti.!!!
V Jugoslavii nikdy nevladl Sovětský svaz , nebyly jsme stat Varšavské dohody, tak jak si pak může připominat staré časy?
MC Donalds a ostatní“zapadní“ značky existovaly Bělhradě už leta, než se v Praze 90-tih let otevřel první Mekač a objevila se i Coca-Cola. Všichni v bilími ponožkami a sandalami ve frontě😂 Niikdo neumi ani slovo anglicky. . U nas v Jugoslavii všichni jsme se to učili ve školách, takže to o čem pišete je směšný. U nas nikdo, na rozdil od vas, není fascinovany zapadním zbožim, to jsme vzdycky měli, Levis dziny jste viděli 90-,také O modě jste nevěděli vůbec níc, takový nevkus, hruuuza Vzdycky jsme všude na zapad mohli cestovat ,to vy jste měli Bony, bony. To k vám přišel zapad 😂😂
Jste směšný.