Životní pojištění by mělo nás nebo naše blízké podržet především ve třech typech situací, a těmi jsou smrt, invalidita a dlouhodobá pracovní neschopnost. Pro jednotlivé případy volíme při uzavírání smlouvy tzv. pojistné částky, která má pojišťovna vyplatit buď pozůstalým v případě smrti, nebo klientovi ve chvíli, kdy kvůli úrazu nebo nemoci nemůže vydělávat.
Tyto částky bychom neměli nastavovat „od boku“, ale chce to chvíli počítat. Záleží na mnoha okolnostech, jako jsou pravidelné příjmy a výdaje, životní standard, úvěry jako hypotéka, počet a věk dětí a mnoho dalšího.
Velmi obecné doporučení zní, aby pojistná částka pro případ smrti byla ve výši trojnásobku až pětinásobku čistého ročního příjmu pojištěného a v případě invalidity i vyšší. Ale u každého člověka by mělo dojít ke stanovení vhodné pojistné částky individuálně, ideálně se zkušeným poradcem, který vše propočítá. A teď, kde je kvůli inflaci problém.
Je klidně možné, že u starších smluv byla pojistná částka sjednána na vhodnou částku, ale dnes nebo za pár let by kvůli intenzivnímu zdražování tyto peníze nemusely stačit na to, aby zaopatřily na zamýšlenou dobu pozůstalé nebo pomohly nahradit výpadek příjmů.
Tento problém se nemusí tolik týkat smluv, u kterých je sjednaná tzv. indexace, kdy pojišťovna s ohledem na inflaci pojistné částky automaticky upravuje. Zdaleka ne všechny smlouvy ale tuto indexaci mají.
Obzvlášť starší pojistky by nyní klienti měli vytáhnout ze šuplíků a podívat se, s jakými částkami by v případě pojistné události mohli počítat. Někteří zjistí, že z pojištění se stala jen určitá „psychologická berlička“, o kterou by se ale pořádně opřít nemohli.
Co dělat v situaci, kdy máte nedostatečné pojistné částky? Jednoduché a prosté řešení je částky na stávající smlouvě navýšit. Může vás čekat trocha zkoumání zdravotního stavu ze strany pojišťovny, ale pokud to nevyjde, původní pojistná ochrana zůstane.
Další možností je kromě úpravy pojistných částek vylepšit produkt na novější variantu. Varianta produktu 2.0 byla před deseti lety špička na trhu, ale současná verze 4.1 může mít širší krytí nebo nabízet i krytí dalších rizik, která stará smlouva ještě neznala. Výhodou tohoto řešení může být například započítání čekacích dob z minulé smlouvy či různé bonusy, třeba za zdravý životní styl.
Nejradikálnějším řešením je sjednání nové smlouvy. Zde je třeba vzít v úvahu více faktorů, které ne vždy hrají ve prospěch klienta. Čím je člověk starší, tím je pojištění dražší. Jako na příklad se můžeme podívat na pojištění smrti a invalidity s pojistnou částkou dva miliony u jedné konkrétní pojišťovny. Je jasně vidět, že čím později si člověk pojištění sjedná, tím jsou měsíční platby pojistného vyšší.
Čím je člověk starší, tím je zpravidla nemocnější, je třeba si dát pozor na nové diagnózy, které se objevily od uzavření stávající smlouvy (vysoký tlak, cholesterol, různé úrazy…, pozn. aut.). Tyto případy jsou pojištěné na staré smlouvě, ale na nové dostanou velice pravděpodobně výluku.
Nová pojišťovna nemusí akceptovat uplynulé čekací doby, po jejichž trvání pojistná ochrana na daný typ rizika neplatí. Klient tedy začíná od nuly. Třeba u invalidity způsobené nemocí to může být až 18 měsíců od počátku pojištění, po které by pojišťovna neplnila!
Největší pozor by si měli dát klienti, kteří mají životní pojištění s investiční složkou, aby při zrušení smlouvy nepřišli o část naspořené částky, a navíc nemuseli ještě dodanit, pokud si o zaplacené pojistné snižovali daňový základ. Pro někoho tak může být nejvhodnějším řešením ponechání si staré smlouvy a uzavření smlouvy nové.
Mít více životních pojistek není až takovou výjimkou, dle výzkumu Ema Data má dvě a více takových smluv pětina klientů s životním pojištěním.
Autor je pojistný analytik společnosti Broker Trust
(Redakčně upraveno)
