Letos to má být zhruba kolem 250 miliard korun (další 2,2 % HDP). Výdaje resortu obrany dosáhnou rekordních 159,8 miliardy korun a poprvé tak od roku 2007 směřují blízko cíle, ke kterému jsme se v rámci NATO kdysi zavázali.
Bohužel aktuální hrozba pádu Ukrajiny v minulých týdnech zesílila a v Evropské unii tak začínají padat rozumné návrhy na růst výdajů v poměru k rozpočtu až na úroveň tří procent. Musíme si tedy zároveň položit důležitou otázku, zda na to ekonomicky vlastně máme – a případně za jakých podmínek.
Okamžité či střednědobé zvýšení výdajů na obranu znamená jednoznačně vyšší veřejné výdaje na úkor rostoucího deficitu rozpočtu.
To může vést k vyššímu vládnímu zadlužení, dalšímu růstu úrokových nákladů (ty meziročně vzrostly na více než 90 mld. Kč), zhoršení ratingu apod. Pokud vláda není schopna financovat zvýšené výdaje z již existujících příjmů, což skutečně není.
Musíme si položit otázku, co jsme ochotni udělat pro další zlepšení naší bezpečnosti. Buďme upřímní, dosažená rozpočtová konsolidace strukturálního schodku rozpočtu o 0,1 procenta na věci nic nemění.
Rostoucí příjmy rozpočtu pohltily právě zvýšené výdaje na obranu, školství či zdravotnictví. Musíme tedy buďto někde významně ušetřit anebo do rozpočtu razantně ještě přidat.
To první není reálné, to druhé je možné. Vyšší veřejné výdaje mají rovněž dopad na inflaci, která u nás konečně přistává. Meziroční růst cen činil v lednu 2,3 procenta a šlo tak o nejpomalejší tempo růstu cen za uplynulé téměř tři roky.
Kabinet premiéra Petra Fialy by tak měl pokračovat ve svém úsilí o snižování deficitu, které má jednoznačně pozitivní dopad na inflační tlaky v ekonomice. V případě, že se vláda rozhodne pro navýšení výdajů na obranu (což v současné situaci dává jednoznačně smysl), měla by tak učinit při snaze něco víc ušetřit a zároveň navrhnout nové příjmy.
A to v rámci dohody napříč politickým spektrem. Mimořádné časy si žádají mimořádnou vůli se dohodnout. Případný postupný nárůst výdajů na obranu směrem ke třem procentům by neměl být na úkor budoucích generací.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
