Jenže pandemie nového koronaviru z Číny má celosvětově na turistiku horší dopad, než teroristické útoky na rekreanty na tuniských plážích před pár lety. Nebo v jiných částech světa. Tehdy, i když najednou zemřely desítky lidí, strach poměrně rychle opadl a cestovky, i samy hotely, nalákaly turisty na nižší ceny.
A teď? „Ahoj kamarad, jak se maš? Jak česky holky? Tady je to v pr…,“ říká Jim vulgárně a bez obalu v hlasové zprávě, kterou poslal přes jednu sociální síť. Rozeslal ji hostům, s nimiž se během jejich dřívějšího pobytu v Egyptě poznal více. Podle Jima ještě před půl rokem byli v Hurgádě alespoň arabští hosté, ale teď už nejsou ani oni. „Ani Angličani, ani Němci, ani Srbové, ani Češi, ani Ukrajinci, ani Poláci,“ vypočítává.
Minulý týden poslal další hlasovou zprávu. Z lámané němčiny přechází do lámané češtiny. „Jsme kamarad, jsme přitel…, je to na ho… , pomoc…,“ bez servítek hodnotí (nejen) svou situaci. „Pošli sto euro, pět se euro. Až ty do hotelu přijet, vše dostaneš, tady paradni lazeň, masaž,“ říká skoro plačtivě Jim.
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci
Ukazuje to, mimo jiné, že v ekonomické tísni nejsou jen lidé Česku – a zejména ti z gastronomie a turismu. Propad obratu v globálním turismu, letecké přepravě, gastronomii a na ně navázaných oborech míří do astronomických částek.
Že by se desítky milionů lidí ve všech koutech světa rychle „překvaltovaly“ na jinou práci, to těžko. Všichni nenajdou uplatnění v kurýrních službách, jako skladníci v obchodech či jako rozvozci jídel. Zoufalí lidé pak dělají zoufalé věci, a skutečná vlna, nejen ta pandemická, se pak může vzedmout a valit se. Nejprve jednou zemí, pak další. Známe to z historie – v Evropě to byl třeba revoluční rok 1848.
Taková vlna z davů, kterým je už vlastně všechno jedno, pak snadno smete dosud zavedené režimy… Ostatně tzv. arabské jaro, které na severu Afriky začalo před deseti lety, ještě neskončilo. Pak může nastat počátek rychlého kolapsu civilizací – nikoliv jejich zánik, ale skoková výměna pořádků a zavedených systémů, jak ve svých přednáškách velmi poutavě a podloženě popisuje egyptolog Miroslav Bárta.
O práci v cestovním ruchu může přijít každý druhý
I proto bychom Jimovo aktuální poselství z Egypta neměli brát na lehkou váhu. I když zní tak nějak obyčejně, může značit zrod přelomových změn. Centrální bankéři sice chrlí miliardy nových peněz, ale Jimovi zatím nic nepřišlo, a dokud se opět nerozjede turistika, ani nic nepřijde. A takových, jako je Jim, je dnes na celém světě přes sto milionů, jen svým bývalým zákazníkům neposlali hlasovou zprávu.
Podle Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) mezinárodní cestovní ruch do nástupu pandemie koronaviru představoval asi 25 až 30 % všech světových služeb a zaměstnával přes 100 milionů osob. Jeho podíl na celkovém světovém HDP činil deset procent.
Očekává se, že cestovní ruch může kvůli koronaviru globálně přijít až o 50 milionů pracovních míst, přičemž nejvíce zasaženou oblastí bude Asie, kde by šlo o 30 milionů pracovních míst. Podle odhadů v Evropě může jít až o sedm milionů. A pro dokreslení: V ČR bylo do první vlny v cestovním ruchu zaměstnáno na čtvrt milionu lidí.
