„Pohled na bitcoin může být různý. Lze na něj nahlížet jako na určitou formu platebního systému (zjednodušeně řečeno počítačovou síť, která umožňuje odesílání a přijímání plateb). Bitcoin však můžeme brát také jako druh zboží, které je předmětem plateb v tomto systému. Obě pojetí jsou tedy spolu vzájemně provázaná,” vysvětluje právní expertka advokátní kanceláře TaylorWessing Praha Karin Pomaizlová.

Pro bitcoin je vžité označení virtuální měna, digitální měna nebo kryptoměna. Také zákon číslo 253/2008 Sbírky, o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění, s tímto označením pracuje.

„Protože ale bitcoiny nejsou oficiálně uznanou měnou, je to označení částečně zavádějící. Sama ČNB vydala 10. února 2014 stanovisko, podle kterého bitcoiny nejsou považovány za peněžní prostředky ani za elektronické peníze ve smyslu ustanovení paragrafu 2 odstavec 1 písmeno c) a ustanovení paragrafu 4 zákona číslo 284/2009 Sbírky, o platebním styku v platném znění,” dodává Pomaizlová.

Podle uvedeného stanoviska bitcoiny nevykazují ani znaky investičního nástroje tak, jak je definuje ustanovení paragrafu 3 zákona číslo 256/2004 Sbírky, o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění. Stejně tak směna bitcoinů za české koruny (jinou měnu) nenaplňuje znaky směnárenského obchodu podle ustanovení paragrafu 2 odstavec 1 zákona číslo 277/2013 Sbírky, o směnárenské činnosti, v platném znění. Z těchto skutečností je pak dovozeno, že obchodování s bitcoiny (v jejich základní podobě) nepodléhá povolení, regulaci a ani dohledu ČNB.

PRÁVNÍ ÚPRAVA BITCOINU

Konkrétní podrobná zákonná úprava takzvaných virtuálních měn, respektive bitcoinu jako jednoho z nejznámějších reprezentantů této kategorie, chybí. Definici bitcoinu jako virtuální měny zavedl výše uvedený zákon 253/2008 v platném znění ve svém paragrafu 2 odstavec 1 písmeno l): virtuální měnou je elektronicky uchovávaná jednotka bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta, a která není peněžním prostředkem podle zákona o platebním styku, ale je přijímána jako platba za zboží nebo služby i jinou osobou odlišnou od jejího emitenta.

„Z náležitostí a způsobu fungování bitcoinu dovozujeme, že se jedná o věc v právním smyslu, jak ji specifikuje ustanovení paragrafu 489 a následně zákon číslo 89/20012 Sbírky, občanského zákoníku, v platném znění, a to o věc nehmotnou ve smyslu paragrafu 496 odstavec 2 téhož zákona, kterou mohou být vedle práv též různá plnění,” upozorňuje právní expertka.

OBCHODOVÁNÍ S BITCOINY

Bitcoiny jsou tedy věcí nehmotnou. Jsou také věcí univerzálně směnitelnou, fungující na jedné straně na základě důvěry nakupujících osob v to, že je budou moci směnit za pro ně užitečné věci či práva, a na druhé straně na základě důvěry platbu akceptujících osob, že přijaté  bitcoiny v systému dále uplatní. Kontinuální existence bitcoinů a stabilita bitcoinového platebního systému je tedy odvozena a závislá právě na víře zúčastněných osob v tento systém a jeho fungování podobně jako tomu je při obchodech se zlatem či diamanty.

Ztráta důvěry v bitcoiny (vyvolaná například hackerskými útoky) může mít pro zúčastněné nedozírné následky a finanční ztráty. Jako praktický příklad lze uvést pád tokijské bitcoinové burzy Mt. Gox (v dané době největší na světě), která na sebe musela na počátku roku 2014 podat návrh na bankrot právě po útoku hackerů a krádeži zhruba 650milionů USD.

Stejně jako je dobře známá určitá míra nejistoty při obchodování na akciovém trhu, je nezbytné počítat s fluktuací cen bitcoinů (kryptoměn). Burza má však navíc svá pevná pravidla, která u minimálně regulovaných „virtuálních měn“ chybí (pokud pomineme zákazy kryptoměn či obchodování s nimi v některých zemích například v Bolívii, Ekvádoru, ve Vietnamu, na Islandu a donedávna také v Rusku).

Veškerá rizika z obchodních aktivit v rámci tohoto typu obchodního a platebního systému na sebe berou osoby, které se rozhodly si bitcoiny (či jiné virtuální měny) opatřit a aktivně je využívat. Na rizika spojená s obchodováním s bitcoiny nakonec preventivně upozorňují i společnosti, které poskytují služby s virtuálními měnami spojené.

Například provozovatel bitcoinmatů společnost wBTCb.cz, s.r.o., uvádí na svých přístrojích i internetových stránkách, že obchodování s virtuálními měnami je vysoce spekulativní investicí s ohledem na volatilitu kurzu, která umožňuje klientovi zaznamenat jak vysoký zisk, tak značné ekonomické ztráty. Doporučením, aby jejich zákazníci pečlivě zvážili investici do virtuálních měn s ohledem na svou finanční situaci a schopnost posoudit riziko obchodu a aby investovali pouze přiměřené množství svých disponibilních finančních prostředků, naznačují, že veškerá odpovědnost leží na osobách, které s bitcoiny nakládají.

V potaz je třeba brát také varování Evropského orgánu pro bankovnictví, které upozorňuje na možná zneužití bitcoinů k praní špinavých peněz, financování terorismu a značnou míru absence spotřebitelské i podnikatelské ochrany.

KRÁDEŽ BITCOINŮ

„Považujeme-li virtuální měnu (bitcoin) za věc, byť nehmotnou, je za její zcizení v případě prokázání viny pachatel odpovědný podle ustanovení paragrafu 205 zákona číslo 40/2009 Sbírky, trestního zákoníku v platném znění, které upravuje trestný čin krádeže.  Trestná je i příprava takového protiprávního jednání. Trestní sazba může dosáhnout až 10 let. V úvahu připadá také kvalifikace konkrétního protiprávního jednání jako trestného činu podvodu (paragraf 209). V případě trestné činnosti, realizované v kybernetickém prostoru, však vyvstává otázka místní příslušnosti policejních orgánů a soudů a případně také aplikace práva konkrétního státu,” uvádí Pomaizlová.

(Redakčně upraveno)