Jsou to bezmála dva měsíce, co předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prohlásil, že problém dvojí kvality jídla pro Západoevropany a Východoevropany nepovažuje za nevýznamný. Slíbil, že bruselští úředníci budou dvojí kvalitě potravin „věnovat plnou pozornost“. Zároveň ovšem sdělil, že nepředpokládá, že by tuto oblast řešila nová speciální legislativa, byť do budoucna nové předpisy úplně nevyloučil.
VLK SE NAŽRAL A KOZA ZŮSTALA CELÁ
Ačkoli Junckerova slova se dají chápat podle rčení „vlk se nažral a koza zůstala celá“ (rozuměj: něco obecného řekneme, budeme se tvářit, že otázku dvojích potravin řešíme, ale ve skutečnosti necháme události volně plynout dále), ministr zemědělství Marian Jurečka se tehdy tvářil velmi spokojeně. Stejně jako slovenský ministr Robert Fico pokládali Junckerovo vyjádření za zásadní posun ve vnímání této problematiky. Jakoby se konečně začalo blýskat na lepší časy a zpomalený Brusel se rozhýbal a začal konat.
„Dneska od nikoho z diskutujících ministryň a ministrů nezazněl argument, který by říkal: není to problém, je to něco, co nechte vyřešit trh, a podobně,“ prohlásil koncem července ministr Jurečka po jednání se svými resortními kolegy z Evropské unie. Jurečka měl v té době dobře nabito: Poslední test, který si nechal vypracovat, znovu dokázal, jak se liší složení některých potravin v Německu či Rakousku s těmi v Česku nebo na Slovensku. Například německé a rakouské rybí prsty Iglo obsahovaly více masa.
NESCHOVÁVAJÍ SE
Jenže to možná bude právě trh, který si nakonec s problémem dvojí kvality potravin nakonec poradí – bez zásahu z Bruselu. Jsou tu totiž dva konkrétní příklady, že potravinářské firmy tento problém nemusí jen odmítat a schovávat se před ním.
Prvním je rodinná firma Bahlsen z dolnosaského Hannoveru, která pro německý trh dodávala sušenky s jiným složením než pro východoevropské obchody. Zatímco v Německu byly k dostání s původní recepturou, tedy s máslem, v českých, polských, slovenských či maďarských prodejnách nahrazoval máslo problematický palmový tuk.
„Dostali jsme zpětnou vazbu od našich konzumentů, především z východní Evropy, kteří si přejí jednotnou recepturu. Tedy sušenku, která chutná všude stejně, ať už je to v Německu, Polsku nebo kdekoli jinde,“ řekl německé televizní stanici N24 mluvčí společnosti Christian Bahlmann. Od července tak na západ i na východ putují sušenky, které mají shodné složení.
ICELAND NEDĚLÁ ROZDÍLY
Druhý příklad se týká britské společnosti Iceland, která je na tamním trhu jedničkou s mraženými potravinami a současně vyváží své produkty do více než třiceti zemí světa. V Česku, kde má šest prodejen, působí od roku 2011. Firma zkraje září vyhlásila kampaň „Neděláme rozdíly“. Jejím cílem je upozornit na to, že její výroky mají stejní složení v Česku, ve Velké Británii a v dalších zemích, kde své potravinářské zboží prodává.
„Takzvaná dvojí kvalita potravin je dnes velké téma. Čeští spotřebitelé se cítí právem podvedeni. U potravin značky Iceland si mohou být jistí, že jejich kvalita je stejná jako ve Velké Británii. Do našich prodejen totiž dovážíme produkty určené pro britský trh. V České republice je pouze opatříme českou etiketou,“ sdělila Dagmar Zdrhová, marketingová manažerka společnosti Iceland Czech.
Kdy se přidá další potravinářský výrobce?
