Výsledky výzkumu jednoznačně ukázaly, že významná část rodičů vnímá vzniklé mezery ve vzdělání v důsledku distanční výuky jako jeden ze závažných dopadů pandemie v oblasti vzdělávání jejich dětí. S tím koresponduje i to, že většina rodičů (65 %) se domnívá, že jejich dítě se toho naučilo méně, než v běžném prezenčním režimu.
Více než polovina rodičů je navíc toho názoru, že distanční výuka bude mít negativní vliv i na další vzdělávání jejich dítěte – a většina z dotázaných zároveň soudí, že tyto důsledky budou dlouhodobé.
Data dále potvrdila, že rodiče stojí o to, aby se hledala řešení, jak chybějící vzdělání doplnit. Výzkum testoval dvě možnosti – „letní školu“ o letních prázdninách a důkladné doplnění učiva celý první měsíc po prázdninách.
Drtivá většina rodičů se přitom vyslovila pro variantu věnovat doplnění neprobraného učiva celé září – pokud to pandemická situace dovolí. Proti této myšlence se vyslovilo pouze 11 procent všech oslovených rodičů.
Více než třetina dotázaných rodičů (36 %) by uvítala prodloužení povinné školní docházky v době prázdnin, přičemž největší část těchto rodičů – 35 procent – by preferovala variantu čtyřtýdenního prodloužení.
Ztráta pravidelného režimu
Nadpoloviční část rodičů rovněž uvedla, že jejich dítě má potíže se ztrátou pravidelného denního režimu. Zhruba polovina rodičů také vnímá jako problém závislost dítěte na mobilu, počítači nebo tabletu, která vznikla nebo zesílila právě v důsledku pandemie a distanční výuky.
„Poněkud znepokojivé může být také to, že šestnáct procent rodičů uvedlo jako problém, kterému jejich dítě v době pandemie čelí, zvýšené napětí v rodině v důsledku nejistoty způsobené pandemií,“ uvedla Hana Friedlaenderová, autorka výzkumu a Research & Insights Manager Nielsen Admosphere.
Výrazně častěji to podle ní deklarovali rodiče s nejnižším čistým příjmem domácnosti a také rodiče, kteří uváděli, že dítě mělo nebo má doma spíše nevyhovující technické a prostorové podmínky pro distanční výuku.
Většina rodičů rovněž řešila v období distanční výuky alespoň někdy problém s nízkou koncentrací dítěte při on-line výuce a s nedostatečnou motivací dítěte v průběhu výuky. Významná část matek a otců měla také problémy s tím, že museli vysvětlovat dítěti učivo, které bylo i pro ně náročné. Více než polovina rodičů řešila také potíže s internetovým připojením a s nechutí dětí účastnit se on-line výuky.
Nespokojené děti
Za zmínku rovněž stojí, že i samotným dětem vyhovovala on-line výuka méně než ta běžná prezenční – ve výzkumu to uvedla více než polovina rodičů. „Jako důvody pro toto tvrzení uváděli rodiče zejména chybějící osobní kontakt s vyučujícími i se spolužáky, ztrátu motivace a běžných návyků dětí, nepřehlednost výuky i to, že děti nestíhají v rámci distanční výuky probrat tolik látky jako při běžné výuce,“ řekla Friedlaenderová.
Rodiče uváděli také ztrátu zájmu o výuku a tím pádem i nesoustředěnost. „Některé děti se totiž při vyučování zároveň věnovaly řadě jiných on-line činností. Na rodiče těžce dopadla potřeba orientovat se v rámci probíraného učiva. Vadilo jim ale také to, že děti byly často samy doma, ‚přikovány‘ k monitoru,“ dodala autorka výzkumu.
Komu situace vyhovovala
Výsledky výzkumu ovšem potvrdily také to, že určité skupině dětí distanční výuka vyhovuje více než běžná. Rodičů, kteří si o to svých dětech myslí, byla ale pouze pětina. Jako důvody často uváděli určité pohodlí výuky z domova nebo to, že dítě nemusí ráno vstávat a dlouho dojíždět do školy.
Distanční výuka přišla ve větší míře vhod také introvertním dětem a školákům, které preferují samostatnost, a naopak ve škole měly pocit, že je spolužáci ruší. On-line výuka také pomohla některým dětem odbourat stres i ostych, takže se v rámci výuky více „hlásily“.
Některým žákům (a rodičům) také na rozdíl od většiny vyhovovalo, že jsou na školáky distanční výuky kladeny nižší nároky, než při běžné výuce. Jiní rodiče naopak ocenili nové možnosti, které on-line výuka na některých školách přinesla, jako například větší individualizaci výuky.
Dvě třetiny rodičů byly rovněž spokojeny s tím, jak probíhala distanční výuka na konkrétní škole, kterou jejich dítě navštěvuje, naopak téměř čtvrtina rodičů však byla s průběhem a kvalitou distanční výuky nespokojena. Rodičům vadil například chaos v zadávání úkolů i hodnocení nebo chaotické překřikování dětí v on-line hodinách.
Mezi nejvýznamnější přínos patří podle rodičů to, že se dítě naučilo v době on-line výuky lépe pracovat s digitálními technologiemi (46 %), nebo že se naučilo pracovat samostatně (44 %).
Tisíce nezvěstných dětí
Ze šetření České školní inspekce z letošního ledna a února vyplynul jeden závažný fakt, že se tisíce dětí do distanční výuky vůbec nezapojilo. V loňském roce odhadovali ředitelé počet dětí, které se do distančního vzdělávaní nezapojují, na deset tisíc. Poslední data podle inspektorů ukazují, že i když školy prohlašovaly, že se počty těchto dětí snížily, nejde to tvrdit plošně.
Na jaře loňského roku, kdy probíhalo první šetření České školní inspekce, byl počet žáků, kteří se neúčastnili on-line vyučování, odhadovaný na 250 tisíc, škola s nimi však i tak komunikovala. V letošním roce je jich na 50 tisíc.
Na on-line vyučování nebyli žáci třeba i z technických důvodů. Školy v takových případech volily například cestu pracovních listů a učení, které si rodiče či děti mohli vyzvednout ve škole.
„Přibližně 10 500 žáků je úplně mimo vzdělávací systém za uplynulé pololetí tohoto školního roku. Ta situace se nijak významně nezměnila a počet přes deset tisíc žáků můžeme považovat spíš za tu spodní hranici kvalifikovaného odhadu,“ řekl ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
