Banky pozastavením snižování hypotečních úroků reagují primárně na to, že se zastavil pokles tržních úrokových sazeb, který nastal v souvislosti s koronavirovou krizí. V srpnu naopak docházelo – letos poprvé – k mírnému nárůstu řady tržních úrokových sazeb.
(v %, pětiletá fixace, stav k 2. 9. 2020)
1. mBank: 1,64
2. Fio banka: 1,68
3. UniCredit Bank: 1,79
4. Sberbank: 1,79
5. Banka Creditas: 1,99
Rovněž Česká národní banka na svém měnověpolitickém zasedání začátkem srpna svoji základní úrokovou sazbu již nesnížila, ani její redukci nesignalizovala. To si může dovolit právě i proto, že tržní úrokové sazby již dále neklesají, takže současné nastavení měnověpolitických sazeb už je pro podporu ekonomiky v podání centrální banky dostačující.
V červenci činila průměrná sazba hypoték – Fincentrum Hypoindex – 2,15 procenta, a byla tak nejnižší od listopadu 2017. Během srpna se ke snížení hypotečních úroků odhodlala pouze zmíněná Sberbank, tedy menší banka. Za srpen lze tedy předpokládat spíše stagnaci průměrné sazby hypoték. Velké banky zlevňovaly své hypotéky naposledy na přelomu května a června.
Po zlevnění hypotéky v podání Sberbank tak na tuzemském trhu působí již pět bank, které na pětileté fixaci nabízí hypotéku s úrokem nižším, než jsou dvě procenta (viz rámeček – pozn. aut.).
Dalším klíčovým důvodem zpomalení poklesu hypotečních sazeb je nadcházející podzim. Během něj se teprve ekonomika fakticky začne stavět na své nohy. A je stále otázkou, jak bude silná. Nyní se stále ještě opírá o dluhovou berličku státu. Stát – za peníze daňového poplatníka a za cenu rekordního zadlužení dějin – financoval či stále financuje nákladné speciální programy ošetřovného nebo specifické podoby kurzarbeitu.
Lidé si tedy i v čase koronavirové krize mnohdy uměle udržují své zaměstnání, případně mají další peníze od státu navíc. K tomu všemu nemusí splácet úvěry, včetně hypotečních, neboť stále platí moratorium. Jedním z výsledků této situace – jež je ovšem udržitelná jen krátkodobě – je pokles podílu takzvaných nevýkonných hypoték tuzemských domácností na historicky rekordní minimum.
Ke konci července letošního roku klesl podíl těchto nevýkonných hypoték, tedy například nesplácených, na hodnotu 0,84 procenta. Před minulou krizí, tedy světovou finanční krizí, tento podíl nikdy neklesl pod úroveň jednoho procenta. Češi zkrátka splácejí své hypotéky nejlépe v moderních dějinách země.
Tuzemské banky však evidují desítky tisíc žádostí o odklad splátek hypoték. Tento odklad umožňuje právě zmíněné moratorium, zavedené na jaře jako jedno z opatření proti ekonomickým dopadům koronavirové krize. Z hlediska banky je odklad splátek „škodou“, kterou kompenzuje jinde. Třeba právě zpomalením tempa snižování hypotečních úroků.
Současně stále zůstává otázkou, jak výrazně po ukončení půlročního moratoria naroste podíl nevýkonných hypoték. Je tedy stále nejasné, kolik hypotečních dlužníků bude schopno po ukončení moratoria svoji hypotéku splácet dále, jak je běžné, a kolik již ne. To se bude odvíjet od toho, jak silná bude ekonomika, až se postaví na vlastní nohy – tedy například od toho, jak výrazně na podzim stoupne míra nezaměstnanost. To je v tuto chvíli hádanka.
Banky si však nemohou dovolit být nepřipraveny na nepříznivé rozuzlení této podzimní hádanky. Musí tedy připravovat rezervy, aby pokryly případné ztráty právě i z nesplácených hypoték. I to jim brání jít s hypotečními úroky dále dolů.
Sečteno, podtrženo, další pokles sazeb hypoték může nastat teprve tehdy, pokud se na podzim česká ekonomika na své nohy postaví obstojně a pokud na nich vydrží stát i v prvních měsících příštího roku. Průměrná sazba hypoték by v takovém případě klesla v příštím roce pod úroveň dvou procent. Pokud závažně udeří druhá vlna pandemie, nebo pokud se ekonomika bez pomoci státu zhroutí, žádné další zlevňování hypoték nečekejme.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
