Tuzemským bankám v posledních více než dvou letech, od začátku roku 2017, nebývale přeje měnová politika České národní banky. Ta nejprve umožnila bankám vydělat ukončením kurzového závazku, ke kterému došlo v dubnu 2017. Tuzemské banky profitovaly ze zprostředkování spekulace na posílení koruny po ukončení závazku. Toto zprostředkování zajišťovaly zahraničním subjektům, které na zhodnocení koruny ve velkém sázely. Po ukončení závazku pak zejména v loňském roce česká centrální banka dramaticky navyšovala svoji základní úrokovou sazbu. Takže v Evropské unii mají dnes základní sazbu vyšší než ČR pouze Rumunsko a Chorvatsko.
S růstem základní sazby bankám zpravidla rostou také čisté úrokové výnosy, což je případ právě i ČSOB. Tučné zisky tuzemských bank vedou některé české politiky k volání po jejich zvláštním sektorovém zdanění, případně od odvádění části dividendy do státní kasy. To je však ekonomicky krátkozraký návrh, neboť banky mají dostatečnou tržní sílu na to, aby břímě zdanění zčásti nebo zcela přenesly do jiných částí ekonomiky tak, že to pro ekonomiku jako celek může být i po zahrnutí vyššího inkasa státu poškozující.
Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)
Je těžko pochopitelné, že tyto transfery výnosů, financující neschopnost vlastníků a manažerů zahraničních matek, nejsou zdaněny či jinak domestikovány. Od roku 2021 navíc po snížení podílu financování z fondů EU na 50 % již budeme zcela bezprecedentně čistými donátory dekadentního neudržitelného projektu EU v lisabonském formátu. Naší perspektivou je ESVO s bilaterálním smluvním ukotvením na úrovni Švýcarska.