Korporáty odcházejí z Česka. Nejde o žádný exodus, nicméně přesuny, zavírání provozů a další restrukturalizace jsou na trhu patrné. A to zvláště v oborech, jako jsou finance, IT nebo personalistika. Registrujeme častější pohyby, kdy managementy firem nebo jejich části směřují do jiných zemí regionu CEE, zejména do států s větším trhem nebo živější ekonomikou.
Takové pohyby jsou běžné, co se ale děje se zaměstnanci přemístěných korporátních provozů? Vybírají mezi relokací do zahraničí, přesunem na jinou pozici v rámci dosavadní firmy, anebo propuštěním. Novou práci hledají zpočátku bez stresu, neboť dostávají několikaměsíční odstupné. Záhy ale mohou na pracovním trhu narazit.
Zatímco kvalifikované experty si místní podniky obvykle rychle „rozeberou“, u korporátního managementu je situace často jiná: Do přeřazení na jinou pozici se jim nechce, vnímají ho jako degradaci. Pokud totiž někdo dělal deset let finančního ředitele, nechce být u téže firmy vedoucím účetním nebo finančním manažerem. Personální ředitel zase odmítá být řadovým personalistou.
Tito lidé raději volí odchod z firmy a čekají, že se o ně firmy poperou. Dokonce zpočátku ani aktivně nepoptávají novou práci a čekají, kdo projeví zájem. A když se tak nestane a oni konečně začnou sondovat trh sami, jsou v šoku, že jak chladná může reakce trhu být. Proč?
Tuzemské firmy často hledí na korporátní manažery s despektem jako na profesně deformované, nevýkonné a málo kreativní. To ale vůbec neodpovídá realitě. Paradoxně na pomyslné druhé straně stolu, která rozhoduje, zda uchazeče pozvou na pohovor, často sedí člověk, který kdysi sám z korporátu přišel.
Peníze samozřejmě hrají klíčovou roli. A u mnohých korporátních „sirotků“ jsou očekávání a požadavky přemrštěné. Ačkoli to většině populace může znít neuvěřitelně, ani výplata přes sto tisíc měsíčně potřeby manažerů z korporátů neuspokojí.
Mnoho z nich platí velmi vysoké hypotéky nebo nájmy, leasingy, mají děti v drahých soukromých školkách, na zahraničních univerzitách apod. Pokud na předchozím působišti brali třeba dvě stě tisíc a k tomu měli milionové roční bonusy, služební auto, luxusní kancelář a řadu atraktivních benefitů, mohou se jim nabídky českých firem zdát nedostatečné.
Stále však existuje velká skupina těch, pro které vysoká finanční odměna není jedinou motivací, a klíčové jsou pro ně i kritéria, jako smysluplná práce, příjemné firemní prostředí, odpovědnost a profesní růst. Firmy by se tedy neměly poddávat předsudkům a hledat i mezi lidmi z korporací, zvát je na pohovory a dávat jim šanci.
Klíčová je nakonec vždy chuť do práce a ochota učit se novým věcem. Pokud v sobě odchovanec nadnárodního managementu objeví v novém dresu chuť posouvat věci dopředu, dynamiku, kreativitu, a nebojí se osobní odpovědnosti, je nakonec nejvíc spokojen i nový zaměstnavatel. Získá schopného loajálního zaměstnance a nepřenechá jej konkurenci.
Autor je headhunter a jednatel společnosti R4U
(Redakčně upraveno)
A nemůže to být tím, že prostě není dost takových míst? On ten rybníček není úplně velký a vesměs se ti lidé navzájem znají a mají spolu navzájem různé vztahy, přátelské, nepřátelské. Zejména jestli ten člověk „na druhé straně stolu“ sám z toho korporátu přišel a ví, že s panem Novákem, co se tam hlásí, spolupracovat nechce, proč by ho bral na pohovor?
I kvůli firemní kultuře je lepší povýšit dosavadního finančního ředitele, na jeho místo dát dosavadní hlavní účetní,… a přijmout nějakého absolventa na běžné účetní místo, než vzít někoho z korporátu, který ty lidi nezná, nemá s nimi vztah a ještě dát těm dosavadním zaměstnancům najevo, že pozice, na kterou ve firmě nastoupí, je jejich doživotní a že se v rámci firmy nepovyšuje.
Protože přesně takhle to funguje v korporátech, kde je ten tzv. skleněný strop a vedoucí funkce se hledají vně firmy, místo toho, aby se nechali dlouhodobě růst stávající zaměstnanci.
Tak já bych zase dělal normální práci, která mne baví. ale když personalista vidí, jak jsem předtím dělal na mnohem lepší pozici, tak je z toho zmatenej jak sáňky v létě a nechápe, že si už nechci v padesáti nic dokazovat, nemám to zapotřebí a chci jen v klidu a efektivně vykonávat jinou činnost, která mne baví. každý člověk je jiný a to personalisti, obvykle dost trapáci co nikdy nedělali pořádnou práci, nevidí.
Ano, dostat se přes personalisty je někdy opravdu oříšek. Protože nevědí nic o náplni práce uchazeče, jedou často podle „checklistu“, který jim někdo připravil, třeba na základě vlastností odcházejícího zaměstnance. Jenže přesně tuhle kombinaci vlastností měl jen ten odcházející zaměstnanec a jen málo lidí bude mít stejnou.
Třeba když odcházel kamarád z firmy s polským vlastníkem, tak kromě požadavků, že jeho nástupce musí umět určité programy, tam dali požadavek, že musí umět polsky – protože kamarád polsky uměl (je od Ostravy a tam to prostě tak nějak je běžnější, než v Praze). No, samozřejmě, že nemohli nikoho najít.
Nebo na Vás hledí pohledem: „když on je překvalifikovanej a mohl by mi sebrat židli pod zadkem“ 🙂
Mám to stejně. Taky mi bylo párkrát řečeno, že mám na danou pozici předimenzovaný životopis. Takže nahoru to nejde, dolů to nejde……
Plně souhlasím a to jsem byl připraven udělat změny a učit se nové věci. Plus věk nad 60 a je zaděláno na problém i když je to jen číslo. 🙂
Pro ty, kteří hovoří o jakési karmě: šanci si zaslouží každý člověk. Chce to jen zbavit se předsudků a závisti…
Jedna epizoda Nevinných lži s Jiřím Langmajerem
Bodejť. Pár jsem jich potkal. Jsou to alibisti, který akorát potřebuju vydělat na splátky hypoték svejch investičních nemovitostí. Nikdo jinej než korporát si takový zaměstnance nemůže dovolit.
Komu byl určený tento článek mi tedy uniká. Možná jen naštvat určité skupiny lidí 🤔😁
Ja si myslim, ze je to dost vycucane z prstu.
:-)) a čí je to problém, že má děti na drahých školách a hypotéku na statisíce?
Ještě je pořád dobře, ale může přijít den, kdy největší terno bude kus vlastního pozemku, kdy se dají vypěstovat brambory – pak zase ale bude otázka, jestli ti statisícoví manageři budou umět🤣🤣…….
Asi vás to překvapí, ale pravděpodobně to budou umět, nebo budou umět sehnat někoho, kdo to pro ně bude dělat. Ti lidé jsou na těch pozicích obvyklé pro své nadprůměrné řídící a organizační schopnosti. S neschopností se (kromě komedii) ani v korporatech na tyto pozice nedostanete.
tak nějak si říkám až dojde ta doba na brambory tak ti přechytralí lidé co si myslí že jsou nadlidé chcípnou protože nikdo nebude poslouchat ty jejich přemoudřelé kecy prostě budou zbyteční a jestli si myslíte že se idiot nedostane na vedoucí funkci mohu vám říci že jich několik znám a to i absolventa zvláštní školy který se dostal na funkci asistenta vedoucího výroby /cca 6 500 lidí/ a ano se stačí podívat na naši dosluhující vládu nebo do vedení evropské unie a nebo si myslíte že na těch místech jsou lidí které na to inteligenčně a sociálně mají a tak bych mohl pokračovat jak říká klasik „Toto jsou rozumní chlapci? Vždyť je to tady jeden vedle druhého samý Debil nebo Blbeček! Se podivejte do zasedacího pořádku: Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe.“
Z dálky se hodnotí cizí pracovní pozice velice lehce. Přijďte k Nám do korporátu vyzkoušet si na týden pozici liniového manažera. Pak napište příspěvek znovu. Možná to zvládnete levou zadní, neznám Vás. Zkušenost mám však opačnou.
Hmm, a vůbec se nedivím, že je jiné firmy nechtějí. V korporatech akorát většinou vedli meetingy, a reportovali vyšším šéfům, popř. zakaznikum. Jinak jejich náplň je buzerace lidí v projektových týmech k plnění termínu. Přitom sami neumí kolikrát ani pořádně v Excelu….za korunu drazí 😀 jak se rika. Přeposílat maily na ostatní stylem „zarid“ „sjednej nápravu“ „postarej se o to“ nebo „vážení co s tím uděláme?“ Na to opravdu nepotřebuju nagelovaneho kravataka, co bere 200 tis. měsíčně…
Naprosto výstižně napsané, do puntíku s vámi souhlasím. Hlavním předpokladem k těmto pozicím bývá umění přeposílání mailů, školní angličtina a trpělivost na trávení času na nekonečných a planých schůzkách. A delegování je také důležité, přitom často ani nevědí, co je vlastně hlavním obsahem činnosti danného korporátu. Neříkám, že všichni jsou nepoužitelní, ale platí zde, jejich oblíbené Paretovo pravidlo, takže k ničemu jich je pouhých 80%.
Autora znám osobně už skoro čtvrt století, kdy mě jako junior recruiter umístil právě do toho korporátu, a můžu podepsat každé jeho slovo. Taky jsem si v době po Covidu prošel turbulencí pracovního trhu a nejednou slyšel výrazy jako „překvalifikovaný“, nebo obvinění, že při první příležitosti „uteču za lepším“. Nakonec jsem zakotvil v regionální výrobní firmě, kde můžu naplno uplatnit všechny své kariérní zkušenosti při optimalizaci procesů… a popravdě, máme si co nabídnout oboustranně, takže je to dokonalé WIN-WIN řešení…
Bankovní manažer bere těch 250-300 tisíc, ale lokální tým okolo 650. A k tomu další 13. – 24. plat, podle toho, jak dlouho je ve firmě. Takže tvrdit o 100 tisíc jako že co by nechtěli, to je fakt málo. Místo 5 melounů spadnout o 80 % s platem?
V zásadě , ne jen manažéři , ale i zaměstnanci na středních pozicích. Podle mě lidé z krporátu jsou ideální kandidáti na úředníky.
Tedy, já se nad tím článkem a komentáři opravdu podivuju, jestli se tu soutěží v blbosti.
Headhunter, jo? A to má z vlastní hlavy? Tak asi tak: pokud jste vydělávali 200k, půlka vám prostě stačit nebude, i kvůli měsíčním nákladům. Aspoň většině. Navíc za 200k je už většinou schopný člověk a proč by se podceňoval.
Byla jsem asistentka CEO a CFO v korporátu. Oba velice schopní lidé s vizí. I na manažerské úrovni pod nimi schopní lidé. Proč by jako měli lézt do zadku nějakému českému pseudopodnikateli a pracovat za min?
Sama jsem teď OSVČ a za stejnou práci mi firmy nabízejí i dvojnásobný rozdíl denní sazby. Vzhledem k tomu, že mám práce dost, asi uhodnete, co vybírám. Přechodně jsem třeba tu hůř placenou práci vzala, ale jakmile to šlo zmizela jsem dál. Asi tolik k vašim polemikam.
Pokud si nějaký manažer nastaví vysoké náklady, tak si jistě věří, že je bude moci platit i v případě, když nebude mít ten skvělý plat, který má. No a pokud je dobrý manažer, tak si jistě jinou práci najde rychle, nebo bude mít na ty náklady. No a pokud se mu v tom něco nedaří, tak to zřejmě někde nezmanažoval dobře. No a že ho někde v malé firmě nechtějí, nebo mu nechtějí dát tolik peněz – prostě to nevedou jako korporát. Nebo je nepřesvědčil, že by to za méně peněz dokázal atd. Prostě si nesedli s názory. Musí to zkoušet dál a hledat tam, kde mu dají to, co chce.
Dobrý vtip….. Článek kde se řeší manažeři s výdělky velkými ale reklama v článku na levnou goudu z lidlu to je fór….pobavil jsem se
Dobrý den, také nás to pobavilo:) Výborný vtip!
Reklama je personalizovaná a zobrazuje se na základě toho, kdo co vyhledával a na jakých stránkách byl…
Redakce
Musí si uvědomit, že nejsou in jen proto, že „pracovali“ za 200tis/měs. Spousta jich je s nosem nahoru. Nebudu daleko od pravdy s tím, že řada jich je odborník na slova vzato, těch je nepoměrně méně.
tvl, takovyto experti by meli uz benerovat svoje uspesne firmynez nekde somrovat o zamestnani.
Tak hurá za 20 k pásu.