V minulosti soudy posuzovaly případ vojáka, který v kulečníkové herně upozornil agresivní muže, že je cvičený a ozbrojený. Nepomohl ani varovný výstřel. Napadli ho. Vystřelil šestkrát.
Zdroj: Policie ČR
Pět ran soud poměrně rychle posoudil jako nutnou obranu. Šestá rána do hlavy jednoho z útočníků už ale byla problém. Útočník totiž klečel, již před tím zasažený, ale voják ho v afektu zastřelil. Do hlavy. Vojáka potrestal, ten se odvolal…
Na vahách
„Není podmínkou nutné obrany, aby obránce před obranným jednáním využil jiné, méně škodlivé prostředky. Každý má právo se bránit a za výkon tohoto práva v mezích přiměřenosti nemůže být postihován. Vyloučení trestnosti takového jednání však nepřichází v úvahu vždy. Nutná obrana má meze.
Každý případ je jiný, proto není snadné obecně říci, jaká situace ještě je nutnou obranou a kdy už jde o exces,“ potvrzují v jednom ze svých výkladů právníci Miroslav Krutina a František Valeš.
Soudy posuzují způsob útoku, zejména jeho intenzitu a nebezpečnost, druh chráněného zájmu, tedy zda je chráněn život nebo majetek. Dále místo, kde k útoku dochází, minulost útočníka…
„Jestliže je útočníkem výrazně silnější a agresivní osoba, která sice neútočí se zbraní v ruce, ale podle všech okolností lze předpokládat, že v útoku neustane, dokud oběť neupadne do bezvědomí, konflikt se stupňuje a před obranou došlo pouze ke zraněním oběti, je přípustné použití zbraně takovým způsobem, že bude útočník vážně zraněn, či dokonce usmrcen,“ uvádějící právníci.
Tenká hranice nutnou obranou a pomstou
Nutná obrana přichází podle nich v úvahu jedině v případě útoku bezprostředně hrozícího nebo trvajícího. Nelze tedy obranně jednat v okamžiku, kdy je dána pouze určitá míra pravděpodobnosti, že dojde k nebezpečnému jednání jiné osoby, a především nelze obranně jednat v okamžiku, kdy již útok skončil.
Například když majitel domu zbije přistiženého zloděje v okamžiku, kdy ten již dal zcela zjevně najevo, že se „vzdává“, a vyčká na příjezd policistů. Jednání obránce po skončení protiprávního jednání útočníka je totiž nutné posuzovat jako pomstu, tedy jako jednání nepodléhající ochraně zákona.
V dalším z případů otec se synem rybařili, v podvečer na ně začali tři muži neurvale naléhat, ať je odvezou autem do města. Jeden z agresorů vytáhl nůž. Napadený reagoval výstřelem do vzduchu z legálně držené pistole.
Útok pokračoval, i když přijela policie. Jeden z útočníků zemřel. Střelce, otce, státní zástupce obvinil z ublížení na zdraví, ale soud trestní stíhání zastavil. „Posudky prokázaly nutnost použití zbraně,“ shrnul případ právník Karel Havlíček.
Základní problém nutné obrany není v právní formulaci obsažené v trestním zákonu, ale ve skutkovém zjištění. Svépomoc lze tedy použít vždy jen do té doby, než může zasáhnout státní orgán.
patlání se v přiměřenosti obrany nesvědčí celkovému stavu společnosti,což se neustále potvrzuje,ale kam umístit patlače,když je jich tolik a všichni chtějí do všeho mluvit.
Zastřelit vás může i zraněný útočník ležící na zemi
Proto budeli mít útočnik střelnou zbran v ruce,tak at stojí nebo klečí postřelit do ruky ve které drží zbran! Pak už nevystřelí bolesti a zbran pustí z ruky! Pak muklidně zavlám sanitu,al i policii!
Ve stresu je míření o dost horší než na střelnici. Pokud bráníte život, míříte tak, abyste neminul. Vyžadovat míření na ruce ne nesmysl. V případě obrany bych volil hrudník nebo hlavu a ve střelbě pokračujete, dokud riziko nepomine – tj. útočník neodloží zbraň nebo ztratí schopnost v útoku pokračovat.
Podle nadpisu článku, pokud bude útočnik střílet do lidí v kleče nelze mu palbu opětovat. No to je blbost. Jedna z pozic při střelbě je právě v kleče. Něco jiného je když klečí , odhodil zbraň
A vzdává se. Autor by si to měl v prvé řadě sesumírovat.
Tomu vojákovi nelze nic vyčítat. On měl na rozhodnutí pár vteřin, možná jen desetin vteřiny; v kontextu s tím, jaký spád událostí tehdy zažil. A pak jeho bleskovou reakci budou celé dny pitvat právníci. Kdyby měli na verdikt ano/ne vteřinu a poté jejich rozhodnutí pitvali jiní a trestali je, tak by se jim to asi nelíbilo. A vždy si vzpomenu, jak německé stíhací eso za II.SV uteklo ze zajetí: předstíral vážné zranění, rudoarmějec se nechal oklamat a doplatil na to. Takže: pokud jsem varován, poté je užit výstražný výstřel, a přesto útočím, pak musím nést JAKÉKOLI následky
Msta je když zastřelí nespravedlivě odsouzený soudce. Pokud zastřelí někdo ve svém domě lupiče, byť klečícího, jedná se vždy a nesporně o sebeobranu.
Mohu se bránit i bez zbrojního průkazu 6ti rannou replikou armádního remingtona z války severu proti jihu?
Nebo třeba Lorenzkou, tam když neošidíte prachovou náplň a použijete střelu Minie nebo ocelovou kuličku z ložiska, tak končíte i v neprůstřelné vestě. Nevykládám si špatně zbrojní zákon, když si myslím, že mohu vlastnit perkusní dělo z roku 1866. Takový výstřel kartáčovou střelou, si vůbec nezadá s kulometem.
Na šestiranou repliku armádního Remingtonu je zbrojní průkaz potřeba.
Muzete takto starou zbran z 1866 mit bez ZP. Ale musite strilet nabojem z te doby. Moderni naboj = nedovolene ozbrojovani,
Obrana je jedna věc, nedovolené ozbrojování druhá. Repliky perkusních revolverů jsou už dávno pouze na ZP. (Bez ZP jsou už jen perkusní repliky, nejvýše dvouranné. )
V ČR nikoli. Píšete o zákonech USA, kde skutečně takto staré zbraně nepodléhají regulacím. Technicky se ale můžete bránit čímkoli. V krajní nouzi i např. zbrani zcizenou útočníkovi a o nedovolené ozbrojování se jednat nebude, odzbrojíte-li se ihned po takové nezbytné obraně.
Ano muzete takto starou zbran mit bez ZP. Ale musite strilet nabojem z te doby. Moderni naboj = nedovolene ozbrojovani,
Jedno přísloví říká, že je lepší být souzen třemi, než nesen čtyřmi.
Pokud už došlo ke zranění oběti neozbrojeným útočníkem, tak je na použití zbraně pozdě. Protože útočník je příliš blízko a když otřesená oběť zkusí vytáhnout zbraň, tak o ni nejspíš přijde. Tím se vše jenom zhorší. K šoku přitom múže stačit i jedna rána pěstí, ani nemusí dojít ke zranění. Nebezpečnost útočníka nezávisí jen na síle, ale i na agresivitě a na snížených zábranách vlivem drog a alkoholu. Člověk ve stresu to nezřídka vyhodnotí jinak než potom právníci v klidu od stolu.
Nutná obrana je jen úlitba, aby zákon úplně nezakazoval bránit se, což by vypadalo divně. Ale přání politiků takové je. Proto je obrana alespoň maximálně komplikována, aby si ji lidé rozmysleli. Proto každého kdo se ubrání vyšetřují jako kriminálníka a hledají chybu, aby mu zkazili život.
Zákony nadržují zločincům. Možná proto, že mezi politiky je velké množství psychopatů. Tak se zákonodárci ztotožňují spíše se silnými, agresivními predátory, než s nudnými poddanými.
Celkem souhlas.
Tak si zkuste představit, že sedíte do hospody, do které vejde násilník, několikrát vystřelí do lidí, a řekne, že už střílet nebude, otočí se k byru a poručí si panáka. V tu chvíli už ho patrně nesmíte střelit, protože vám nehrozí přímé nebezpečí. Ovšem průšvih je, když vypije panáka, otočí se znovu do hospody a zastřelí třeba další tři lidi. Opět prohlásí, že uži opravdu skončil, a poručí si dalšího panáka. Opět ho nesmíte střelit?
Střílet klidně budu, protože útočník zbraň stále má, nebezpečí trvá a jeho prohlášení nejsou směrodatná. Pokud budu hodně velký hrdina tak na něj namířím zbraň a vyzvu ho k odložení zbraně.