Dokud se o těchto technologiích mohli rozhodnout zákazníci sami, tvořily takto vybavené byty jednotky procent z celého trhu. Pak ale přišli byrokrati z Bruselu a nařídili, že se mohou stavět jen byty s energetickou náročností blízkou nule, a rázem se z výše uvedených technologií stala jediná možnost.
Cenovka bytu vyskočila o vysoké stovky tisíc korun nahoru, u rodinných domů se bavíme o milionovém zdražení. Teď navíc reálně hrozí, že za nové byty a domy budeme platit ještě více. Energetická směrnice se má totiž ještě více zpřísnit.
Předem říkám, že rozumné úspory energií nejsou nic špatného a v některých případech se šetření opravdu vyplatí. Jakožto zastánce rakousko-britského ekonoma a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Friedricha Augusta von Hayeka si ale myslím, že by se o úsporách měl rozhodnout každý sám a stát by ho k nim neměl vůbec nutit.
Bohužel současná Evropská unie se shlédla v opačném principu typickému pro ekonoma Johna Maynarda Keynese, který prosazoval co největší zásahy státu. A tak bruselští úředníci jednoho pěkného dne od stolu ve velké prosklené administrativní budově uprostřed hlavního města Belgie rozhodli, v čem budou lidé bydlet. Bez ohledu na to, že o to vůbec nestáli.
Zásadní nedostatky tohoto od reality odtrženého nařízení jsou dva. Jednak nutí lidi kupovat něco, co vůbec nechtějí. Navíc za mnohem vyšší cenu. Tento nesmyslný bruselský diktát tak výrazným způsobem přispěl k výraznému zhoršení dostupnosti vlastního bydlení.
Průměrný byt ve středně velkém rezidenčním projektu kvůli nutnosti instalovat složitější systémy zdražil minimálně o 600 tisíc korun. Další velké vícenáklady si vyžádá následný provoz rekuperační soustavy i tepelných čerpadel a jejich pravidelná údržba.
Bruselským byrokratům však tento brutální zásah do volného trhu a bezprecedentní omezení dostupnosti bydlení nestačil. Přišli proto s ještě přísnější regulací, která je už úplně za hranou zdravého rozumu.
Už brzy by se podle jejich návrhu měly stavět jen domy energeticky téměř zcela pasivní, což je jen kousek od současného prosazovaného energetického standardu. Rozdíl je tak minimální, že ho většina domácností ani nezaznamená.
Co ale zaznamená zcela určitě, je další výrazný nárůst cen nových bytů a domů. Současná vynucovaná opatření už nebudou stačit, investoři budou muset přidat další. Zcela nezbytné budou solární systémy na střechách, účinnější tepelná čerpadla a ještě širší zateplení. Problém budou představovat například i okna orientovaná na sever a další nyní běžné věci.
Podle našich odhadů bude zdražení kvůli těmto opatřením ještě větší, opět se bavíme o vyšších stovkách tisíc korun u průměrného bytu a milionových částkách u rodinných domů. Otázkou tak zůstává, kdo v takových bytech bude reálně bydlet. Drtivá většina českých domácností na ně totiž nedosáhne.
Bohužel nejde o jediný negativní zásah, který Brusel chystá v oblasti bydlení. Zásadní dopad na zdražení bude mít také rozšíření systému emisních povolenek také na vytápění a pohonné hmoty. Stovky tisíc českých domácností už kvůli emisním povolenkám platí za teplo mnohem více.
Jsou to ty, které jsou napojeny na dálkové zdroje tepla, pro velké teplárny jsou totiž emisní povolenky už dávno povinné. Už za rok a půl se ale systém rozšíří také na zemní plyn, uhlí, topné oleje, benzin a naftu.
Na největší zdražení se musí připravit hlavně domácnosti, které stále topí uhlím. Při jeho spalování se totiž uvolňuje nejvíce oxidu uhličitého. Pokud by cena povolenky opravdu byla 45 eur jak si představuje Evropská komise, zdražila by tuna uhlí o 75 eur, tedy o více než 1 900 korun.
Zemní plyn by měl zdražit zhruba o 14 procent a cena litru benzinu by při ceně 40 korun vzrostla o 2,7 koruny a nafty o 2,9 koruny. Dá se však očekávat, že cena emisních povolenek může být i násobně vyšší. Pak by i výše naznačené zdražení bylo výraznější.
Obchodování s emisními povolenkami je typickým příkladem nesmyslného bruselského diktátu schváleného od reality odtrženými technokraty. Už nyní se jasně ukazuje, že tento systém naprosto podkopal průmysl celé EU a v podstatě zlikvidoval jeho konkurenceschopnost.
Místo, aby euroúředníci přiznali svou chybu a systém zrušili, rozhodli se pro úplný opak. Emisní povolenky zavedli úplně pro všechny, což spustí další vlnu zdražování a ještě více zhorší dostupnost bydlení.
S nesmyslnými emisními povolenkami souvisí ještě jedna věc, která ovlivní cenu nových bytů a domů. Cementárny a ocelárny po celé EU už v příštím roce přijdou o část bezplatných emisních povolenek, což znamená, že za své emise skleníkových plynů budou muset začít platit. Náběh bude postupný, zcela bez bezplatných povolenek budou až v roce 2034.
Výroba cementu nebo oceli je nejen energeticky náročná, ale sama o sobě vytváří velké množství skleníkových plynů. Například při zpracování vytěženého vápence v cementářské peci se uvolňuje oxid uhličitý.
Je to výsledek chemické reakce, kterou obejít nejde. Je logické, že ceny těchto stavebních materiálů půjdou nahoru. Jen cementárny působící v Česku loni dostaly 2,22 milionu povolenek, potřebovaly jich ale o něco méně. Při současných cenách emisních povolenek jde o čtyři miliardy korun.
Pro srovnání: Pro tyto cementárny jde o celý provozní zisk. Jen cement potřebný při výstavbě tak bude kvůli aktuální změně ročně o čtyři miliardy dražší. Více stavebníci ale zaplatí i za ocel či hliník. Nepomůže ani materiál z dovozu ze zemí mimo EU, protože na něj začne platit takzvané uhlíkové clo.
Všechna výše zmíněná a od reality naprosto odtržená bruselská nařízení výrazným způsobem zhoršují dostupnost bydlení a nutí lidi bydlet v bytech a domech, ve kterých by normálně ani bydlet nechtěli.
Česko by tuto legislativu přicházející z Bruselu nemělo tupě přijímat, ale myslet hlavně na lidi, kteří chtějí bydlet. Ať už jde o nesmyslný systém obchodování s emisními povolenkami, nebo nikým nechtěná energeticky úsporná opatření. Ještě není pozdě postavit se tomuto nesmyslnému a neekonomickému bruselskému diktátu a jednou pro vždy ho odmítnout.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
