Meziročně ztratila 0,6 procenta, zatímco konsensus ekonomů mínil, že to bude jen 0,3 procenta. Mezičtvrtletně pak měla stagnovat, tedy vykázat nulový růst, ve skutečnosti se ale propadla o 0,3 procenta.
Klíčovým důvodem výraznějšího, než očekávaného poklesu je pokračující obava domácností z dalšího ekonomického vývoje, jak na co se týče obecné inflace, tak cen energií. Domácnosti proto už řadu čtvrtletí v řadě škrtí své výdaje, které se stále nedostaly na předpandemickou úroveň.
Skoro se až zdá, že mezi domácnostmi v pandemii zakořenil vzorec méně konzumního chování tak hluboce, že je ve značné míře přítomen stále i dnes a je otázkou, zda nejde o trvalejší změnu, až jakési „nové paradigma“.
Vedle slabší spotřeby domácností se na výraznějším, než předpokládaném hospodářském propadu podílejí také strasti průmyslové výroby, zejména autoprůmyslu.
Přes léto se opět zkomplikovala situace s dodávkami komponent, například kvůli záplavám ve Slovinsku. Tuzemskému průmyslu pochopitelně nesvědčí ani pokračující německá koketerie s možným zabřednutím do recese.
Česká ekonomika tak za celý letošní rok nejpravděpodobněji skončí v pásmu „červené nuly“, konkrétně vykáže pokles o 0,1 procenta.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
