Velmi zajímavá je poslední kategorie (poslední tři sloupce): Ukazuje, že přes pět procent investic, které do Česka přišly jako cizí, ve skutečnosti učinili Češi, ovšem přes své firmy založené v zahraničí. Z toho plyne, že část z Česka odcházejících dividend putuje ve skutečnosti na zahraniční účty Čechům. Mnohý český investor se tedy chová po vzoru Jeníka z Prodané nevěsty: Našinec se tváří jako cizinec, protože mu z toho kynou jisté výhody.
Dá se předpokládat, že u řady investic zejména z některých nepříliš průhledných jurisdikcí (kde je právě tato neprůhlednost mnohdy hlavním lákadlem) je vypátrání skutečného počátečního investora pro tvůrce těchto statistik „mission impossible“. Čísla v posledním sloupci je tedy třeba chápat jako spodní odhad skutečného rozsahu tohoto jevu zvaného „round-tripping“ (peníze putují z Česka pryč a pak zase zpátky).
Z grafu se zdá, že v Maďarsku se round-tripping vůbec nepěstuje (nebo jej tamní statistici zatím nedokázali odhalit). Tato a mnohé jiné maďarské statistiky FDI jsou však výrazně vychýleny skutečností, že celá polovina všech FDI, které přišly do Maďarska, využívá tuto zemi jen jako přestupní stanici a odchází zase jinam (zřejmě hlavně z daňových důvodů, jak vysvětlili Blanchard a Acalin).
Autor je ekonom České spořitelny
(Redakčně upraveno)
