Hlavním problémem zůstává především slabá poptávka, a to jak domácí, tak zahraniční, která je tlumena přísnou měnovou politikou. To se odráží na nižším množství nových zakázek, které klesají již devatenáctý měsíc v řadě, což se projevuje i na nižší výrobě firem.
Zároveň míra rozpracovanosti zakázek poklesla a vzhledem ke slabší poptávce se zvýšily volné kapacity, které jsou využity pro dodělání předchozích zakázek. Firmy jsou z velké části schopny uspokojit poptávku ze svých zásob, kde dochází k významnému vyprazdňování hotových výrobků.
Nižší produkce rovněž znamená, že firmy v menší míře nakupují vstupy, a naopak ve snaze o redukci nákladů využívají v co nejvyšší míře své zásoby, které klesají nejrychleji od srpna 2009. Nižší ceny vstupů se promítly i do prodejních cen, navíc firmy nabízejí určité slevy, aby byly vůbec schopné své zboží prodat a podpořily tak svůj byznys.
Na druhé straně jsou firmy nuceny kvůli nízké poptávce redukovat množství svých zaměstnanců, kdy tempo propouštění bylo nejrychlejší za poslední tři roky. Firmy i přes tento velice těžký rok zůstávají poměrně optimistické a očekávají růst výroby v příštím roce, ale jejich vnímání budoucnosti je na nejnižších hodnotách během tohoto roku.
Po menším plamínku naděje, že český průmysl je z nejhoršího venku, se ukazuje, že tomu tak ani zdaleka není. Ten čelí stále velkým problémům především v podobě slabé poptávky, jejíž znovuzrození je pomalejší, než by si firmy přály.
To dopadá i na českou ekonomiku jako nejprůmyslovější zemi v Evropě, kdy pro tento rok očekáváme stagnaci a není možné vyloučit dokonce ani pokles za celý rok 2023. S pomocí by mohla přispěchat Česká národní banka, která by uvolněním měnové politiky mohla českému průmyslu pomoci alespoň o něco lépe dýchat.
Autor je analytik Raiffeisenbank
(Redakčně upraveno)
