Co mě ovšem při fotbalové Lize mistrů dostalo, bylo prohlášení televizního komentátora, že celé Atletico Madrid je pod míčem. Při nejlepší snaze jsem si nedovedl představit, jak se pod fotbalový míč vejde všech jedenáct hráčů. Spíš jsem se vyrovnal s tím, že hráči jsou často na míči. To ti kouzelníci určitě dovedou, jen by to zpomalovalo hru. Perlou večera ovšem bylo, že tam zůstal prázdný obránce. Potkat prázdného fotbalistu asi není nic neobvyklého, a nemusí to být jen obránce.
Komičtější je, když jsou na puku hokejisti. Dřív bývali u puku nebo hráli s pukem, dnes jsou ovšem výhradně na puku. Což o to, v hokeji se stává, že hráči zašlapují puk, takže představa Jágra na puku nevypadá tak šíleně. Jenže hokejisti jsou v komentářích také na mantinelu. Žádného jsem však na mantinel šplhat neviděl, co by tam také dělali. A také jezdí nahoru a dolů, zatímco dříve to bylo dopředu a dozadu, protože hokej se hraje na zcela rovném ledě.
Vzpomínám na situaci při studiu FTVS, kde se mě profesor, jehož jsem byl nejmíň oblíbený student, při probírání hokejové teorie zeptal: Jaký je rozdíl mezi přihrávkou a nahrávkou? Otázka sice nepříjemná, ale pořád ještě v češtině.
České předložky se vytratily, naštěstí ne ve všech sportech. Například při basketbalovém přenosu nic takového neuslyšíte. Tam se stále ještě dribluje s míčem a hráči jsou opět u míče. Zažil jsem i fotbalový přenos Ligy mistrů, kde se hrálo s míčem. Většina hokejových a fotbalových komentátorů si ale vystačí už jen s jedinou předložkou. Asi aby se poznalo, že jsou z branže. Takže by je asi nepřekvapilo, kdybych jim řekl, že jsem se narodil na Pardubicích. Na nemocnici.
(Fejeton)
