Mendel byl český přírodovědec německého původu (matka byla Němka, otec napůl Čech, pozn. red.), zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti. Byl mnichem a později opatem augustiniánského kláštera ve Starém Brně. Právě díky jeho výzkumu dnes dokážou specialisté využít znalosti o genech k té nejmodernější léčbě.
Mendelovým mateřským jazykem byla němčina, avšak protože působil v dvojjazyčném prostředí, naučil se plynně česky, a sám se cítil být „Moravanem německé řeči“. Ve svých 28 letech se jako suplent gymnázia ve Znojmě přihlásil k učitelským zkouškám z přírodopisu a fyziky na univerzitě ve Vídni. U zkoušek celkově neuspěl, paradoxně kvůli neúspěchu v přírodopisu.
V roce 1853 ukončil studium na univerzitě ve Vídni, ale kvůli náhlé těžké nemoci se mu nepodařilo složit profesorské zkoušky. Během studií se velmi zajímal o fyziku, matematiku a meteorologii. Díky důkladnému studiu těchto věd si uvědomil důležitost matematiky a statistiky pro vysvětlování přírodních dějů. Toho později využil během svých pokusů s hrachem.
Po návratu do Brna se v letech 1856–1863 věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako tzv. Mendelovy zákony dědičnosti. Později byla jeho experimentální data mnohokrát prověřována, protože se mnoha kritikům zdála až příliš přesná.
Spíše než falšování dat ale lze Mendelovi vytýkat to, že ze svých mnoha tisícovek pokusů zveřejnil pouze ty, které nejlépe dokládaly jeho teorie. Tomuto závěru také napovídá to, že z mnoha znaků, které Mendel sledoval, nakonec popsal pouze ty, které jsou ovlivněny jediným genem a u kterých je dědičnost nejjednodušší.
Mendel aplikoval dnes již nepřípustný postup, kdy pokusy, které mu nevyšly úplně přesně, nastavoval dalšími pokusy tak dlouho, dokud nedostal přesně ten výsledek, který požadoval. Faktem však je, že v tehdejší době byla Mendelova práce jednou z prvních, která aplikovala matematické metody na biologický výzkum, a navíc se uvedeným postupem ani on sám netajil.
Geny jsou základní jednotkou dědičnosti; jsou to ty nejtitěrnější prvky buňky a nacházejí se v každé z nich. Nesou v sobě podstatné informace, takové návody třeba na to, jak si má tělo vytvořit důležité bílkoviny. A právě ty mají v těle neuvěřitelné množství úkolů, bez kterých bychom se neobešli. Jsou například stavebními prvky svalů, anebo mají za úkol regulaci tělesných funkcí.
Kdokoliv z nás má více než 20 000 genů. Každý gen je navíc přítomen ve dvou kopiích, od každého rodiče jedna. V tomhle neuvěřitelném množství informací se ukrývají všechny rysy člověka. Na genetické úrovni jsou všichni lidé stejní na 99,9 procent. Individuální znaky, jako je barva očí, výška nebo krevní skupina, jsou výsledkem rozdílů pouze ve zbylém 0,1 procenta.
