Centrální banky ve světě totiž postupují ve své reakci na koronakrizi v řadě případě ještě agresivněji než v rámci své odpovědi na kritickou fázi globální finanční krize z doby před dvanácti nebo jedenácti lety. Redukce základní sazby ČNB v rozsahu 0,75 procentního bodu je poměrně ojedinělá. Takto masivně ČNB snížila sazbu sice také letos v březnu, avšak předtím naposledy v únoru 2009, v době zmíněné světové finanční krize.
Navzdory razanci úrokové redukce nelze bezprostředně očekávat její zásadní dopad v ekonomické praxi. Například sazby na hypotékách v nejbližší době v souhrnu neklesnou, případně jen velmi mírně, neboť banky kvůli koronakrizi započítávají do výsledné úrokové sazby pro klienty navýšenou rizikovou přirážku. Tu navyšují kvůli dopadům koronakrizi na bonitu dlužníků, kvůli očekávanému nárůstu podílu problémových úvěrů, ale i kvůli vládním zásahům typu moratoria na splátky úvěrů.
Koruna v reakci na rozhodnutí ČNB zvrátila svůj dnešní trend oslabování vůči euru a nyní zpevňuje, byť zřejmě přechodně. To lze vykládat tak, že část trh předpokládala, že ČNB může snížit sazbu až na technickou nulu, tj. na úroveň 0,05 procenta, takže snížení na 0,25 procenta je z jejich pohledu méně holubičím krokem, než na jaký sázeli.
To v jejich očích zatraktivňuje korunu nad rámec dosavadního očekávání. ČNB na nulu základní úrok nesnížila, aby si ještě ponechala manévrovací prostor pro případ příchodu druhé vlny nákazy a také z toho důvodu, aby část trhu nevylekala až příliš razantním krokem, který by mohl v očích některých signalizovat ještě horší výhled tuzemské makroekonomické situace.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
