Už dříve totiž centrální bankéři opakovaně zpřísnili kritéria pro získání hypotéky, čímž od ní zcela odstřihli minimálně pětinu klientů. Každý rok tak o možnost pořídit si vlastní nemovitost přijde na dvacet tisíc domácností. Ty nejen že budou muset zůstat v zajetí nájemního bydlení, ale zhorší se jim výhled do budoucna. Vlastnictví nemovitosti je totiž jedním z nejlepších zajištění na stáří.
Radovat se příliš nemohou ani ty domácnosti, které si už bydlení na hypotéku pořídily. Zvlášť, jestli využily extrémně nízké hypoteční sazby minulých let. Reakcí komerčních bank na opakované zvyšování základní úrokové sazby je totiž zvyšování úrokových sazeb i u hypoték. To se už zcela jasně projevuje, protože průměrná úroková sazba u hypoték podle ukazatele Fincentrum Hypoindex v září vzrostla na 2,57 procenta.
Na konci roku by se pak mohla pohybovat už okolo tří procent a nejspíš i nadále poroste. To by výrazně zasáhlo rozpočet mnoha rodin, protože by se jim výdaje na bydlení po skončení aktuálního fixačního období zvýšily o tisíce korun měsíčně. Ne každý je však na to připraven, dostatečné rezervy má jen minimum z nich.
Zásadním problémem je, že centrální bankéři nejsou za svá rozhodnutí, kterým přitom zcela zásadně ovlivňují životy milionů lidí, nijak zodpovědní. Mohou si různě experimentovat a zkoušet uvádět nejrůznější makroekonomické teorie do praxe, jak se jim zamane bez ohledu na důsledky.
Typickým příkladem bylo nesmyslné oslabování české koruny, které se táhlo tři a půl roku a vyšlo ČNB na intervencích na nepředstavitelné dva biliony korun (pro srovnání letošní státní rozpočet počítá s výdaji ve výši 1,36 bilionu korun). Tento podivný měnový experiment přitom vedl mimo jiné k tomu, že hlavně vývozci nebyli nucení zvyšovat svou produktivitu, protože jejich konkurenceschopnost posilovala oslabená koruna. Důsledky toho pociťujeme všichni do teď.
A podobně to dopadne i se současnými neuváženými zásahy ČNB do realitního trhu. Ani ty nepřinesou nic dobrého, naopak na ně doplatí stovky tisíc domácností. Nést důsledky za tyto prapodivné pokusy makroekonomických teoretiků z bankovní rady centrální banky však bude bohužel pouze na nich.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
Peníze ztrácí každý rok 2 % své hodnoty. Tedy i hodnota všech úspor občanů.To je dokazatelná skutečnost již 100 let. Tedy i hodnota důchodů.
2% je každoroční přiznaná inflace.( je to jen daň vlády navíc.)
Opolzer, Praha
Autor je majitelem developerske firmy, clanek tedy popisuje problematiku z tohoto pohledu. Samozrejme, ze pro prodejce nemovitosti by bylo nejlepsi, kdyby se objevily vicegeneracni hypoteky a tak by se bezne domacnosti mohly zadluzit dvojnasobne (napr. az na 12milionu misto soucasnych 6milionu). V praxi by vysledkem bylo, ze by byty, co ted stoji 6m, zdrazily na 12m. Tedy vyssi ceny, vetsi dluhy.
Realitní trh ovlivňuje státní nulová výstava, a nulová regulace developerskych zisků. Je to tabu, o kterém se nemluví. Stát nedělá nic pro občany a developeri vydiraji společnost. Tím že stat nebuduje byty vzniká totální propad nabídky, převis poptávky a cena extrémně stoupá. Banky mají tak é určitý vliv.