Do agendy nové vlády spadnou zásadní legislativní úkoly – od transpozice evropské směrnice o energetické náročnosti budov, přes zavedení systému EU ETS 2 až po spuštění akceleračních zón. Přitom stále zůstává řada domácích úkolů, které Česko v oblasti obnovitelných zdrojů dosud nesplnilo.
Ve srovnání se sousedními zeměmi Česko zatím jen málo využívá potenciál střešních fotovoltaik, a to jak na rodinných domech, tak na firemních, průmyslových nebo obecních budovách. Trh s domácími instalacemi přitom v posledním roce zaznamenal propad, který ohrožuje existenci řady realizačních firem.
Úkolem nové vlády bude najít účinné nástroje, jak tento segment stabilizovat a motivovat zákazníky i firmy k dalším investicím. Přehnaně přísné podmínky nebo rychlé rušení podpory by mohly vést k tomu, že majitelé elektráren zůstanou bez záruk i potřebného servisu původní instalační firmy.
Střešní fotovoltaika posiluje energetickou soběstačnost domácností i firem, zvyšuje bezpečnost dodávek elektřiny a zároveň omezuje dopady prudkých výkyvů cen na spotřebitele. Ukázalo se, že je účinným nástrojem, jak snížit závislost na trhu a dlouhodobě ochránit zákazníky před vysokými cenami energií.
Strategické dokumenty státu počítají s výstavbou nových solárních i větrných parků a investoři připravují velké množství projektů, které mohou mj. díky smlouvám o přímém nákupu elektřiny (PPA) dlouhodobě zajistit levnou energii pro průmysl.
Jenže v realitě skoro každý projekt naráží na složité a zdlouhavé povolovací procesy, zastaralé metodiky nebo územní plány, které s obnovitelnými zdroji nepočítaly. Budoucí vláda proto musí pokračovat v prosazování legislativních změn umožňujících rychlejší výstavbu a zavést akcelerační zóny takovým způsobem, aby se z nich nakonec nestal nástroj blokace.
Česko potřebuje vytvořit investiční prostředí, které obstojí v konkurenci sousedních zemí. Nabízí se investovat část výnosů z emisních povolenek do kontraktů na rozdíl (CfD), dále umožnit zrychlené odpisy, nabídnout daňové zvýhodnění či státní garance pro úvěry.
Solární elektrárny o výkonu 2 GWp postavené v letech 2008 až 2010 přijdou v příštích letech o provozní podporu. Přesto mohou i po dvaceti letech provozu dál sloužit a přispět k plnění Národního energeticko-klimatického plánu.
Prakticky celé období jejich dosavadního provozu bylo poznamenáno opakovaným snižováním podpory a snahami o její odebrání, což investory stavělo do nejistoty a komplikovalo rozvoj sektoru. Bylo by správné, aby zbývající roky proběhly bez zásahů do nastaveného systému. Poté by mělo jít např. snadno prodloužit platnost některých stavební povolení nebo vynětí ze zemědělského fondu.
Motivací pro investory může být i doinstalace bateriových úložišť nebo repowering – tedy obměna technologií, která bez nutnosti záboru nové půdy může zvýšit původní celkový výkon těchto elektráren o více než 1 GWp.
Pokud ekonomické prostředí po roce 2030 nebude příznivé, potom hrozí, že investoři elektrárny zlikvidují a Česko přijde o významnou část výroben, které by dál mohly fungovat. Další rozvoj fotovoltaiky naráží i na problém nízkých nebo záporných cen elektřiny v době vysoké výroby a na rostoucí náklady na stabilizaci elektrizační soustavy.
Ideálním řešením je kombinace obnovitelných zdrojů s akumulací energie. Vedle podpory nových hybridních projektů je proto třeba zavést i nástroje, které zatraktivní dodatečnou instalaci bateriového systému k již existujícím elektrárnám.
Jako inspirace mohou sloužit tzv. hybridní aukce, které jsou běžné nejen v západní Evropě, ale i v Polsku, Bulharsku či Rumunsku. V nich se investoři ucházejí o podporu pro celý projekt – tedy kombinaci fotovoltaiky nebo větrné elektrárny s bateriovým úložištěm.
Autor je výkonný ředitel Solární asociace
(Redakčně upraveno)
