Ať už se bude této dani říkat jakkoli, jde v principu o sektorovou daň. A ta představuje ekonomický nesmysl. Má-li být sektorová daň nástrojem pro snížení cen energií, respektive dotováním jejich cen, potom schodek státního rozpočtu nesníží. Vláda tímto způsobem pouze přerozdělí vybranou daň do úsporných tarifů. Sektorová daň je jinou alternativou zavedení cenového stropu, tedy kroku obdobně pokřivujícího trh.
Pokud tedy je primárním důvodem uvažovaného zavedení sektorové daně kompenzace vysokých cen, dle mého názoru tu má stát jiné možnosti. Pokud většinový vlastník v energetické společnosti rozhodne o výplatě dividendy, aniž by byla narušena stabilita společnosti, půjde o jednoduchý a rychlý krok v podobě rozhodnutí většinového akcionáře.
Současně je třeba upozornit, že je to právě stát, který na zvýšení cen „vydělává“ vyšším výběrem DPH, které hradí konečný spotřebitel v ceně zboží. Pokud by tedy stát chtěl kompenzovat vyšší ceny formou dotace, částečné zdroje ze zvýšeného výběru DPH má k dispozici.
Primární otázkou by však mělo být to, jaké zisky by měly sektorové dani podrobeny. Pokud by byla sektorová daň zavedena i na zisky „běžné“, které společnost dosahovala bez pozitivního výkyvu na její činnost, docházelo by tím k vědomému pokřivení daňového zatížení.
Jak tuto skutečnost legislativně uchopit, bude velký oříšek. Současně je třeba zdůraznit, že zavedení sektorové daně musí projít legislativním procesem s tím, že v právním státě by nemělo docházet k retroaktivitě účinnosti právní normy.
Sektorová daň by se tak v podobě daňového příjmu projevila až v roce 2024, kdy budou vybraní poplatníci podávat svá daňová přiznání za rok 2023. Do té doby se již trh může stabilizovat a sektorová daň se mine účinkem, respektive nesystémově daňově zatíží určitou skupinu podnikatelů.
Auto je partner společnosti PKF Apogeo
(Redakčně upraveno)
