Je zkrátka třeba počítat s tím, že vás sice na pracovní (služební) cestu vyšle zaměstnavatel, na vás čeká práce obvykle více namáhavá a podmínky méně komfortní než v domácí firmě, ale přesto pak při vaší nehodě či zranění budou šéfové dělat všechno pro to, aby odpovědnost a újma padly především na zaměstnance.
1. Pracovním úrazem se podle zákoníku práce (§ 271) označuje poškození zdraví nebo smrt zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
2. Posouzení, zda k úrazu či škodě došlo opravdu při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s tímto plněním, je zásadní pro určení odpovědnosti zaměstnavatele.
3. Jako pracovní jsou obvykle uznávány úrazy, k nimž došlo před, během a po skončení práce, v době přestávek na jídlo a oddech v objektu zaměstnavatele, vyšetření u lékaře konané na pokyn zaměstnavatele a ošetření při první pomoci a s tím spojené cesty.
4. Úrazy při firemních akcích (team buildingy) jsou považovány za pracovní, pokud k nim došlo při činnostech, které lze označit za vedoucí ke zvýšení odbornosti a kvalifikace zaměstnance.
5. Za pracovní úraz nebo škodu se nepovažují nehody při cestě do práce a zpět, mimopracovních pochůzkách v pracovní době a při vícedenních cestách také úrazy např. v hotelu, obchodě či restauraci.
6. Zaměstnavatel se může zbavit odpovědnosti za pracovní úraz zcela i částečně.
Jen v souvislosti s prací
Na začátku je třeba vymezit dva základní pojmy s touto problematikou spojené. Pracovní cesta je podle zákoníku práce (§ 42 odst. 1) časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Místo výkonu práce je uvedeno v pracovní smlouvě a obvykle tam bývá uveden i generální souhlas zaměstnance s vysíláním na pracovní cesty, aby nemusel být vyžadován před každou cestou. Výjimku tvoří skupiny chráněných zaměstnanců, u nichž je souhlas nutný pokaždé.
Pracovním úrazem se podle zákoníku práce (§ 271) označuje poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Každý případ originál
Aby se tedy zranění zaměstnance v rámci pracovní cesty mohlo považovat za pracovní úraz, z čehož zaměstnavateli plyne odpovědnost, nejdůležitější je posoudit, zda k úrazu skutečně došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním.
A protože se podle zákoníku práce mezi plnění pracovních úkolů počítají nejen činnosti uvedené v pracovní smlouvě, ale i aktivity konané ve prospěch zaměstnavatele (stačí, aby to nebylo proti jeho výslovnému zákazu), je jasné, že pro posuzování souvislostí se otevírá velký prostor. A každý případ je brán individuálně s ohledem na okolnosti.
V sídle firmy jistota
Jako přímo související s plněním pracovních úkolů se uznávají úkony běžné a obvyklé před, během a po skončení práce, v době přestávek na jídlo a oddech v objektu zaměstnavatele, vyšetření u lékaře konané na pokyn zaměstnavatele a ošetření při první pomoci a s ním spojené cesty.
Dále do těchto činností spadá školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti. Tedy také tzv. team buildingy, pokud se dá doložit, že ke zranění došlo v rámci zvýšení odbornosti či kvalifikace zaměstnance. Obecně jde o činnosti, které vám v rámci této akce může zaměstnavatel uložit. Zranění při hrách je pracovním úrazem, nehoda v nočním baru obvykle nikoli.
Cesta do práce je mimo
A kdy naopak o pracovní úraz nejde, i když to možná někoho překvapí? Především při cestě do práce a zpět. Ale také při cestě např. na nádraží, když na pracovní cestu jedeme veřejnou dopravou. Naproti tomu úraz v dopravním prostředku, který využíváme při pracovní cestě, se už za pracovní obvykle uznává. V poslední době došlo k posunu, že pracovním úrazem je nehoda už na vlakovém či letištním terminálu při čekání na spoj, zatímco dříve bylo hranicí až samotné vstoupení do dopravního prostředku.
Za pracovní úraz nebývá uznáváno, když se při vícedenní cestě zraníte v hotelu či restauraci, ale podobně dopadnete i v sídle zaměstnavatele, když si v rámci přestávky na oddych či jídlo vyrazíte do restaurace, obchodu nebo k lékaři. Pro tyto činnosti neplatí přímá souvislost s plněním pracovních úkolů.
Podle výroků Nejvyššího soudu není možné všechny činnosti během pracovní cesty posuzovat z hlediska vztahu k plnění pracovních úkolů či přímé souvislosti s tímto plněním totožně. To znamená, že v rámci jedné pracovní cesty jsou oddělené úseky, kdy jde o pracovní úraz a kdy naopak nikoli.
Kdy se zaměstnavatel vyhne
Posouzení, zda jde o pracovní úraz, je důležité především kvůli stanovení odpovědnosti zaměstnavatele (§ 269 zákoníku práce). Z té mu totiž vyplývá povinnost nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zaměstnanci, vůči němuž však žádné právní povinnosti nezanedbal. Aby tato odpovědnost vznikla, musí dojít k současnému naplnění základních podmínek – došlo k pracovnímu úrazu, zaměstnanci vznikla škoda a lze prokázat přímou souvislost mezi úrazem a škodou.
Zaměstnavatel se může této odpovědnosti zcela zprostit, pokud prokáže, že jedinou příčinou škody nebo zranění bylo, že zaměstnanec porušil předpisy (obvykle o bezpečnosti práce) nebo byl opilý či zfetovaný a zaměstnavatel mu nemohl zabránit, aby v tomto stavu prováděl pracovní činnosti.
Částečně se odpovědnosti zříci může, že výše popsané skutečnosti nebyly jedinou, ale jednou z několika příčin úrazu či újmy. Nebo že k události došlo kvůli lehkomyslnému jednání zaměstnance. Alespoň třetinu škody nebo újmy však zaměstnavatel i tak zaplatit musí.
