Nově se do legislativního systému vrací možnost sjednávat v nájemních smlouvách smluvní pokuty a smluvní úroky z prodlení. Nájemníky by to mělo motivovat k lepší platební morálce a vlastníky nemovitostí pak více ochránit před případnými škodami způsobenými na pronajímaném bytu či domě.
Až dosud se úrok z dlužného nájemného odvozoval od aktuální repo sazby stanovené Českou národní bankou, která se zvýšila o osm procentních bodů. Reálně tak úrok z dlužné částky v minulých letech dosáhl jen maximálně deseti procent ročně. To pro neplatiče nebylo příliš motivující, desetiprocentní nárůst není příliš citelný.
Nově si obě strany budou moci sjednat jinou výši smluvní pokuty, například na denní bázi. Časté bývá ujednání o úroku v řádu desetin procenta z dlužné částky denně. To neplatiče nutí k tomu, aby svůj dluh co nejrychleji uhradil, jinak se jeho závazek zvětšuje každým dnem.
Novela také jasně říká, že jistotu skládanou nájemcem (často nepřesně označovanou jako kauci) může pronajímatel využít na úhradu dlužného nájemného nebo jiné povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy.
Změna ale jakoby zamrzla na půli cesty. Stále totiž zůstal v platnosti maximální limit pro jistotu ve výši tří měsíčních nájmů. To se vztahuje jak na jistotu, tak i na smluvní pokutu, přičemž tento limit se nesčítá. To znamená, že sjednaná jistota ani právo na smluvní pokutu nesmí v součtu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.
Pokud tedy někdo má v nájemní smlouvě stanovenou jistotu v maximální výši, smluvní pokutu už do smlouvy zahrnout nemůže. Sjednaná jistota totiž v takovém případě zákonný limit zcela vyčerpala. Možná je samozřejmě kombinace, kdy například pronajímatel vybírá jistotu ve výši jednoho nájmu. Pak smluvní pokuta může dosahovat až výše dvojnásobku měsíčního nájemného. Jednodušší a mnohem účinnější by bylo, kdyby se limit trojnásobku vztahoval na každý institut zvlášť. Tedy jak ve prospěch jistoty, tak i smluvní pokuty.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
