Kdy jste film viděl prvně, pane Baldo?
Film jsem viděl prvně ve fázi hrubého střihu, tzn. již sestříhaný, ale bez hudby a zcela hotového zvuku. Konečnou verzi filmu jsem viděl na premiéře v pražské Lucerně.
Co všechno má postava dědečka ve filmu společného s vámi? A co nemá?
Příběh hlavní postavy filmu je složen z mého příběhu a příběhů některých mých kamarádů, avšak mnohé věci jsou z mého života. Například, když děda, kterého hraje Petr Kostka, vypráví vnukovi svůj příběh. To je natočené podle toho, jak jsem příběh vyprávěl svému vnukovi já. Takže ten vnuk ve filmu, to byl ve skutečnosti můj vnuk.
Při psaní scénáře a natáčení filmu jste fungoval jako odborný poradce. Dostal jste honorář?
Filmaři mi samozřejmě honorář nabídli, ale já jsem jej odmítl, protože jsem moc rád podpořil takový film a hlavně mého vnuka svou pomocí.
Vladislav Balda s vnukem Davidem Baldou. Foto: Actoress Production
Prozradil vám vnuk, na kolik film přišel a kolik už vydělal? Nebo jinak – byl jste na to zvědavý, ptal jste se? Je to přeci jen váš příběh, který jste mu odvyprávěl…
My se s vnoučkem vídáme často i mimo film, takže od něj tyto věci vím.
Ve filmu je jednou z ústředních scén, kdy pilot stíhačky donutí „narušitelskou“ Cessnu přistát. To je váš příběh. V jednom rozhovoru jste řekl, že tu pilot měl někoho vyzvednout. Zajímal jste se o to, jak pilot dopadl a koho měl v tehdejším socialistickém Československu vyzvednout?
Ano, toto je podle mého příběhu, ten zásah však proběhl na letounu MiG 21. Co se týká tohoto opravdového zásahu, tenkrát jsme to dostávali rozkazem, který jsme museli jako vojáci splnit. Později jsem měl snahu zjistit, jak pilot Cessny dopadl, ale nikdo Vám nic neřekl, tak to prostě chodilo.
A co říkáte na výtky kritiků – třeba na použití dvoumístného letounu MiGu 15, který v době, kdy se děj filmu odehrával?
MiG 15 byl do scény použit, protože již není možné sehnat v blízkosti (pro potřeby natáčení v ČR – pozn. red.) letový MiG 21. Na letounech MiG 15 se zásahy létaly, ale dříve, než se odehrává děj filmu. Tento typ letounu byl však použit kvůli omezeným možnostem shánění takových strojů.
Reakce kritiků jsem nečetl, já jsem tu dobu zažil, létám od 60. let a vím, že to opravdu chodilo tak, jak je to ve filmu zobrazeno. Každý příběh musí být pro účely filmu trochu přizpůsoben, ale tím nemyslím žádné zásadní fáze příběhu.
Ozvali se vám kvůli filmu někteří z vašich bývalých kolegů nebo kamarádů?
Ano, mnoho z nich mi volalo a film se jim moc líbil, protože si zavzpomínali na léta strávená v armádě nebo ve Svazarmu a všichni byli nadšeni z těch letových záběrů.
Ve filmu Narušitel jste nelétal, zato jste byl na začátku 80. let k dispozici filmařům při natáčení filmu „Pod nohama nebe“. Jak se to přihodilo? To si vás prostě režisér Milan Růžička vybral nebo jste to dostal rozkazem?
K filmařům jsem byl tenkrát přidělen a oni mi poté říkali, jaké záběry potřebují natočit. Buď jsem dostal kameru přímo do kabiny, nebo byla přidělána na trup letadla.
Vzpomenete si, kolik jste toho tehdy pro filmaře nalétal?
To si už nevzpomenu.
A jak jste na tom s letovými hodinami celkem? Někde jsem četl, že to je asi 10 000 hodin…
Přesná čísla celoživotně nalétaných hodin bych musel dohledat, ale bude to něco kolem tohoto čísla. Nejvíce nalétáno mám určitě na proudových letounech a na vrtulových. Na kluzákách jsem létal jako učeň, později už moc ne.
Letos vám bude sedmasedmdesát. Létáte ještě?
Stále létám, ale už méně, a to na našem Z-126 se synem Láďou.
Létání je považováno za docela drahý špás a naprostá většina vašich vrstevníků si něco takového nemůže dovolit. Na kolik vás ročně přijde létání? Létáte ještě s manželkou na Slovensko za příbuznými?
V posledních letech již létám méně a na Slovensko již vůbec nelétáme. Provoz našeho jednomotorového letadla není příliš finančně náročný. Každoroční náklady činí pohonné hmoty, pojištění a případné opravy.
