Není proto divu, že jako první mizí z ceníků nejmenší byty s dispozicemi 1+kk nebo 2+kk. Někteří developeři na neustálý nárůst cen reagují dalším zmenšováním nabízených bytů až za hranici komfortního bydlení.
Byty se zmenšují v celé Evropě, nejen u nás. Příčinou je růst cen nových bytů, který snižuje jejich dostupnost. Lidé na větší byt nedosáhnou, musí se proto spokojit s menším bytem. Rozhodující je totiž celková cena bytu, roli tak hraje každý metr čtvereční.
Zmenšování probíhá většinou tak, že se zmenšuje hlavní část, tedy obytná část garsonky s kuchyňským koutem. Naopak záchod a koupelna se už příliš zmenšit nemohou. Byty však nelze zmenšovat do nekonečna.
Vyhodnotili jsme, že aby se v bytě ještě dalo důstojně bydlet, nemůže být menší než 24 až 25 metrů čtverečních. Menší byty proto stavět nebudeme. V některých zahraničních zemích existují i mnohem menší „byty“ a tento trend se pomalu dostává i k nám.
Takové mikrobyty ale mají například společné sociální zařízení nebo sdílené kuchyně, což vrací kvalitu bydlení o století zpátky, kdy se běžně chodilo na společný záchod na pavlač nebo na dvůr. V takovém případě se vůbec nedá mluvit o důstojném a komfortním bydlení.
Jednotlivec se v něm sice může vyspat, když přijde po celém dni v práci, ale každodenní fungování na pár metrech představitelné není. Jakákoliv běžná činnost je prakticky vyloučená. Také přijetí návštěvy v tak stísněném prostoru je velmi komplikované. Člověk si spíš než v bytě připadá jako v kleci v drůbežárně. Tím spíš, když svou obytnou buňku sdílí, byť dočasně, s někým dalším.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
