Nadpoloviční většina světové produkce API, konkrétně 66 procent, se vyrábí v Číně a Indii. Z tohoto objemu výroby Evropa dováží 15 až 16 procent. K tomu pro zhruba pětinu API není v EU žádná výrobní kapacita a Evropa je zde zcela závislá na dovozu. Zásoby API v EU rovněž velmi negativně ovlivnila dlouhodobá nulové covidové strategie v Číně.
Mezitím výroba v samotné EU také pokulhává. Euro API (významný světový výrobce API) zpomaluje produkci v Belgii, Maďarsku, snižuje předpověď obratu na tento rok. Omezení produkce se týkají právě zastavení výroby konkrétních léků, nikoliv procentuálního poklesu objemu celého portfolia, a je očekáváno, že budou trvat minimálně několik týdnů.
Situaci stále komplikují i covidová omezení v Asii, která limitují kapacitu logistiky mezi Asií a Evropou a problematický je nyní i dovoz a výroba API a léků v Rusku. Na bezproblémovou dostupnost léčiv má zásadní vliv také výroba obalů. Světový trh se dlouhodobě potýká s nedostatkem hliníku, což omezuje výrobu blistrů.
Ty spotřebitelé nejčastěji znají jako plastová plata s jednotlivými pilulkami, překrytá hliníkovou fólií. V případě hliníku nejde ani tak o cenu zvýšenou geopolitickou situací a rostoucími cenami vstupů – energií a surovin, problémem je spíše celkový nedostatek hliníku a výrobních kapacit.
Výrobci tak preferují jiné produkty v aluminiovém řetězci, na kterých jsou schopni realizovat vyšší marže (například hliníkové potravinářské obaly s potiskem, hliníkové fólie, výrobky pro strojírenství a automobilový průmysl). Kvůli tomu dochází k častějším výpadkům nebo zpožděním dodacích termínů pro výrobce léčiv.
Výrobci skleněných obalů, lékovek, vyrábějí na plnou kapacitu a poptávka dlouhodobě převyšuje nabídku. Konkrétní typy lahviček se liší tvarem, materiálem, barvou, povrchovou úpravou a z důvodu výrobní efektivity se vyrábí v kampaních, které se opakují jen jednou nebo dvakrát ročně. Obaly jsou validované pro konkrétní farmaceutické produkty a není možné je zaměnit za jiné v případě výpadku výrobce obalů.
Dodavatelské řetězce ve farmacii jsou charakteristické velmi nízkou úrovní flexibility. Není tedy možné zaměnit obal, pomocné materiály – excipienty, a samozřejmě ani samotnou účinnou látku. V případě jakéhokoliv, byť částečného, výpadku dodavatele, je velmi obtížné nebo nemožné nedodané obaly nebo materiály nahradit.
Stejně jako je tomu u jiných produktů, je výroba léků v ČR, EU, ale i obecně kvůli zachování ziskovosti a vysoké efektivity dlouhodobě na 100 procent kapacity. Díky tomu bohužel není téměř žádná rezervní kapacita.
Firmy a instituce o nedostatku výrobních kapacit na trhu léčiv vědí a reagují na něj. Pfizer oznámil jen za poslední dva týdny investice za více než 50 miliard korun v EU a USA, i přes současnou makroekonomickou situaci, která investicím nepřeje.
Stejně tak vládní programy a subvence spuštěné v posledních dvou letech v západních zemích v rámci posílení dodavatelských řetězců a omezení strategicky riskantního dovozu, podporují růst farmaceutických společností a jejich návrat z Asie do Evropy.
Rychlejší realizaci těchto plánů a investic však pochopitelně brání současná horká ekonomika, vysoká inflace a také konkurenční boj o omezené zdroje, které jsou nutné k navýšení kapacity. Zákazníci si zkrátka budou muset na nějakou dobu připlatit, nebo v opačném případě trpět výpadky v nabídce léčiv, jelikož farmaceutický průmysl nebude schopen při zafixovaných cenách léčiv výrobu realizovat v uspokojivém množství.
Z našich zdrojů vidíme celkový pokles prodejů v e-commerce, v lécích je však tento pokles nižší než u ostatních druhů zboží. Zákazníci-pacienti částečně šetří i na lécích, snaží se vybírat levnější varianty, ale celkově se na lécích šetří nejméně.
