Co vás přimělo studovat současně Vysokou školu ekonomickou (VŠE) a Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU)? To jste se nemohl rozhodnout?
To ne. Je pravda, že jsem už v dětství šaškoval, potvrzují to naše rodinná videa. V té době jsem ale chtěl být doktorem, popelářem, policajtem nebo učitelem – jako hodně dětí. Myšlenka být hercem přišla až na gymplu, kdy nás češtinář vyvážel do Prahy na různá divadelní představení. Říkal jsem si, jaké to asi je stát na druhé straně – na jevišti.
Nicméně, když přišlo na lámání chleba, podal jsem si přihlášku na VŠE. DAMU jsem tehdy nezkoušel. V druháku jsem si uvědomil, že všichni moji přátelé šli cestou, kterou chtěli, a já se o to ani nepokusil. Abych si to v budoucnu nevyčítal, podal jsem přihlášku tedy i na DAMU, kam mě přijali, takže jsem vystudoval dvě vysoké školy najednou.
Studovat dvě vysoké školy najednou je velmi odvážné. Jak to šlo skloubit?
Já je studoval souběžně pouze určitou část studia. Nejsložitější byl právě režim, protože DAMU je škola, která člověka časově zaměstnává víc než gympl. Byli jsme tam každý den od rána do večera, často i víkendy. Na VŠE jsem si pak zapsal předměty v brzkých ranních hodinách, nebo naopak na konci dne. Takže jsem se vážně nenudil.
Jsou ale i kolegové, kteří vystudovali herectví a medicínu, takže proti nim jsem pořád žabař. Byl to zajímavý kontrast, DAMU jako výběrová škola, kde si vás váží a chtějí z vás vydolovat maximum, a VŠE jako anonymní kolos, kde fungujete v rámci systému, který když nebudete ctít, jdete z kola ven. Cítil jsem ale potřebu rozvíjet obě své hemisféry, takže jsem obě školy zakončil magisterským stupněm.
Proč jste nakonec v kariéře dal před ekonomií přednost herectví?
Mým hlavním oborem byl management, sám jsem se pak profiloval v public relations (PR), a právě tahle cesta se zdála být poměrně nenáročná, kdežto herectví znamenalo vydat se na cestu plnou překážek, a to mě na ní asi hodně lákalo. To, že se vydám do neznáma, měl jsem touhu zjistit, jestli uspěju, jestli mi to půjde, jestli budu mít talent, štěstí na to, koho potkám. Šel jsem tehdy tak nějak proti sobě a teď jsem tady a nelituju.
To nepochybně. Jak si ale v jedné osobě rozumí pragmatické ekonomické a kreativní herecké smýšlení?
Upřímně jsem za tuhle kombinaci rád. V úvodu studia herectví jsem to bral jako nevýhodu, moje optika se ale v průběhu času otočila. Je fajn, když má člověk přehled i v jiných oborech. Mám dojem, že jsem díky tomu získal i určitý nadhled, protože tu existuje hypotetická možnost dělat i něco jiného kromě herectví. A tenhle pocit mi v hlavě dává jistou svobodu. Nechci totiž dělat herectví za každou cenu – a díky dalšímu vzdělání ani nemusím, kdybych se pro to z nějakého důvodu rozhodl.
Určitě tohle spojení ale nese i nějaké výhody. Jaké?
Tak třeba určitou organizovanost, kterou ne všichni umělečtí kolegové mají. Herec na volné noze by měl taky umět zacházet s penězi, protože příjem není pravidelný. Proto je rozumné vytvářet si nějaký finanční polštář, aby bylo z čeho brát v době, která práci tolik nepřeje. Do toho si samozřejmě musí platit sociální, zdravotní pojištění, řešit daňová přiznání apod. Nese to s sebou byrokratickou zátěž, kterou takoví ti ryzí umělci příliš neřeší. Já si poměrnou většinu z toho vyřeším sám a nehroutím se z toho (smích).
Nelitujete někdy, že jste raději nešel větší jistotou v ekonomickém oboru?
Lhal bych, kdybych neřekl, že existují momenty, kdy kamarádům závidím „klasické“ zaměstnání, které nabízí volné víkendy, pravidelnou pracovní dobu, pravidelnou mzdu ve stejné výši. Ne vždy ale zaměstnání člověka naplňuje a baví, a tak se pak často realizuje pouze ve svém volném čase. Proto jsem upřednostnil profesi, která mi dává smysl, která mě naplňuje a která mě těší.
Já jsem momentálně na volné noze, kdy si vlastně nejsem jistý, jestli budu mít příští týden práci, nebo ne, což asi není pro každého. Já si na tu nejistotu ale zvykl. V budoucnu by mě lákalo zkusit fungovat i v angličtině v jiné zemi, to je ale pro herce skoro nemožné. Uvidíme, co přijde. Je to spíš takový sen.
Vyzkoušel jste si někdy jiné než herecké povolání?
V úvodu studia na VŠE jsem pracoval v jedné PR agentuře. Patrně bych v ní nějaký čas zůstal, kdybych se nedostal na DAMU. Musel jsem ale skončit, protože dvě školy a práce se nedaly skloubit dohromady. A pak jsem jako každý student měl nějaké brigády, byl jsem například číšník nebo jsem uklízel.
Co je vaším největším žroutem času? Kolik jste mu ochotný věnovat?
V mém případě je to jednoznačně práce. Věnuju jí někdy celé dny i týdny a volný den třeba přijde až po měsíci. To bohužel taky plyne z toho, že se člověk bojí odmítat práci, protože později nemusí přijít. Už se ale pomalu učím myslet i na sebe a občas prostě řeknu ne, protože je třeba někdy i odpočívat.
S popularitou televizního seriálu jistě vzroste i zájem o vaši osobu. Prozradíte něco o sobě? Jak žijete? Co vás baví? A má někdo šanci být po vašem boku, nebo už jste šťastně zadaný?
Jsem aktivní člověk, který miluje cestování, přírodu, rád si dojde na dobré jídlo, na dobré pití, na prima koncert nebo film. Neumím moc odpočívat, takže si vždy najdu nějakou aktivitu. Vydám se na inliny, kolo nebo se jen tak procházím po městě. V nepravidelných intervalech se věnuju i genealogii svého rodu. V současné době postupně velebím svůj domov, kde zatím žiju sám. S klidem na srdci ale můžu říct, že jsem spokojený.
