První stavební řád byl na našem území přijat 10. dubna 1886 a platil pouze pro Prahu. Později se rozšířil na Plzeň a České Budějovice. Pro ostatní obce byl přijat stavební řád v roce 1889. Tehdejší pravidla byla výrazně jednodušší než dnes. Postupně se však rozvíjela a myslela na stále více okolností. Významný zlom přinesl vznik evidenčních plánů, které umožnily zefektivnit proces plánování nových staveb.
V období první republiky vznikl nápad na vytvoření celostátního stavebního úřadu, který měl sjednotit stavební standardy na celém území. Dříve než vznikl, však přišla válka. Po ní byl v roce 1946 přijat zákon o stavební obnově, který měl za cíl rychle renovovat poškozené stavby. Klíčový byl však až zákon z roku 1949, který se zaměřoval na územní plánování a výstavbu obcí. Tímto zákonem byl zaveden pojem územní plánování, což umožnilo rozdělit území na různé typy dle jeho využití.
V roce 1958 byl přijat zákon o územním plánování, který posuzoval přípustnost staveb dle institutu územního rozhodování. Další zásadní úprava stavebních předpisů vznikla v roce 1976. Takzvaná Padesátka, jak se zákonu přezdívalo, spojila úpravu územního plánování se stavebním řádem. Tento zákon byl mnohokrát novelizován a platil i po sametové revoluci. Nahradil ho až stavební zákon z roku 2006, který platí dodnes.
Současná podoba stavebního zákona se ukazuje jako přežitá, protože neúměrně prodlužuje stavební řízení. Dle žebříčku Světové banky je Česká republika v tomto ukazateli až na 157. místě na světě a v Evropě patří mezi nejhorší. Z těchto důvodů je třeba přijmout nový stavební zákon, který urychlí proces vydávání stavebních povolení. Díky tomu by se mohla zvýšit dostupnost bydlení a zlepšit dopravní situace v naší zemi.
Autor je hlavní ekonom společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
