Na vyšší inflaci, než se čekalo, se v dubnu dominantně podílel překvapivě silný nárůst cen potravin. V předchozích měsících jsme přitom byli svědky umírněné dynamiky, v mnoha případech ceny potravin přímo meziměsíčně klesaly.
Zásadní otázkou tak je, zda dochází k obratu dosud příznivého trendu. To by totiž mělo konsekvence pro vývoj celkové inflace ve zbytku roku. K jejímu návratu na dvouprocentní cíl v únoru a březnu významně přispěl právě meziroční pokles cen potravin.
Dostupné informace však pokračující zdražování neindikují. Ba právě naopak. Výsledky předstihového šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) o cenách potravin za květen ukazují na jejich meziměsíční pokles.
Jeho intenzita by podle sezonně očištěných dat měla dokonce zhruba odpovídat míře dubnového nárůstu. Jinými slovy by se ceny potravin za těchto okolností v průměru vrátily přibližně tam, kde se nacházely před dubnovým nárůstem.
To by nahrávalo hypotéze, že dubnové zdražení mohlo souviset s efektem brzkých Velikonoc a bylo tak jen dočasné. Tlak na růst cen potravin totiž nevytváří ani ceny potravinářských a zemědělských výrobců, kde k žádnému zásadnímu výkyvu směrem vzhůru v předešlých měsících nedošlo.
Na vyšší inflaci v průběhu února až dubna působily rovněž pohonné hmoty, které za toto období zdražily skoro o devět procent. Vliv měly vyšší ceny surové ropy na světových trzích a slabší koruna. Ropa však během května zlevnila a koruna posílila. Ceny u čerpacích stanic tento vývoj následovaly.
Je tak pravděpodobné, že inflace v květnu klesne. Vrátit by se mohla k trajektorii, kterou centrální banka očekává, tedy ke 2,5 procenta meziročně. Z měnově-politického hlediska bude ale důležitější vývoj jádrové inflace a především pak cen služeb, které zatím stále rostou rychlým tempem.
V jejich vývoji by se mohly v následujících měsících mísit dva protichůdné vlivy. Na straně jedné přísná měnová politika a klesající ceny energií, na té druhé pak poměrně svižně oživující domácí poptávka.
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
