Na této operaci se v rámci pětiletého projektu budou spolu s kolegy z Itálie a Portugalska podílet také hydrobiologové z Biologického centra Akademie věd České republiky. Uvedlo to ve zprávě, kterou má redakce FAEI.cz k dispozici.
Vědci budou sledovat výskyt a šíření sumců v padesáti jezerech a nádržích, testovat různé metody jejich odlovu a posléze je se zapojením komerčních a sportovních rybářů také odloví. Experti odhadují, že neméně obtížné bude rovněž přesvědčit Jihoevropany ke konzumaci této ryby a dostat ji na jídelníček místních restaurací.
Sumec velký je v jihoevropských jezerech a nádržích nepůvodním druhem, který tam byl zavlečen sportovními rybáři. Třeba v portugalských nádržích vůbec nejsou původní dravé druhy ryb a s příchodem sumce tak přibyl obrovský, nenasytný predátor, který decimuje veškeré původní ryby, včetně vzácných, endemických druhů.
„Svědčí mu teplá voda, dobře se tam množí, rychle roste a nemá přirozeného nepřítele,“ vysvětlil vedoucí českého vědeckého týmu Martin Čech z Hydrobiologického ústavu Biologického centra Akademie věd.
Pro sportovní rybáře jde přitom o mimořádně vyhledávaný trofejní kus – především díky velikosti tohoto dravce. „V jižních státech není výjimkou chytit sumce o velikosti dva a půl metru a s váhou více než sto kilogramů,“ poznamenal Čech.
Padesát sledovaných jezer
Celkem sedm vědeckých týmů – čtyři v Itálii, dva v Portugalsku a jeden v České republice – bude pět let sledovat padesát nádrží a jezer, z toho třiadvacet v Itálii, pětadvacet v Portugalsku a dvě v České republice. Nádrže Římov u Českých Budějovic a Žlutice u Karlových Varů v projektu poslouží jako kontrolní stanoviště, protože jsou detailně prozkoumané.
V první fázi mají vědci za úkol otestovat různé metody odlovu a vybrat ty nejvhodnější pro dané typy jezer a nádrží. Vedle toho ale budou zjišťovat, v jaké míře se sumci v daném jezeře vyskytují, nebo zda se do něj tyto invazivní, nebezpečné ryby ještě nedostaly.
V další fázi projektu bude následovat samotný odlov sumců, na němž se vedle výzkumných týmů bude podílet také 230 místních komerčních a sportovních rybářů. Ve velkých jezerech a nádržích se má tento nepůvodní druh redukovat alespoň o deset procent, v malých nádržích o polovinu a v pěti izolovaných malých jezerech spadajících do evropské soustavy chráněných území Natura 2000 dokonce o devadesát procent.
Delikatesa na talíři
Nezůstane ale jen u odlovů. Mezinárodní tým zahájí masivní osvětovou kampaň, která se nezaměří pouze na místní rybáře, ale také na širokou veřejnost.
„Rybáře musíme přesvědčit, aby neroznášeli sumce do dalších jezer, aby své úlovky nevraceli do vody a odnášeli si je domů. Veřejnost je třeba přesvědčit o tom, že sumec je skvělá ryba k jídlu. Je to spousta masa, které je třeba v uzeném stavu kulinářskou delikatesou,“ řekl vedoucí českého týmu Martin Čech.
Zejména v severní Itálii, kde se podle expertů invaze sumce vymkla kontrole, by měla vzniknout uzavřená lokální ekonomika, kde budou místní výrobci potravin vyrábět sumčí produkty a restaurace nabízet pokrmy ze sumců. Z ryb z regulačních odlovů se budou připravovat jídla, jejichž cena by měla být přijatelná i pro nižší sociální vrstvy.
Záchrana karase obecného
Zatímco v jižní Evropě se budou jedny ryby lovit, v Česku naopak odstartoval program na záchranu jiného druhu – karase obecného. Původně šlo o hojně rozšířený druh, ale v současnosti je na pokraji vyhynutí. Důvodem je úbytek jejich přirozeného prostředí. Karas sice našel nový domov v zatopených lomech a jiných vodních plochách, ale pak ho potkalo jiné nebezpečí.
„Poslední pohromou se pro karase obecného stal jeho příbuzný, invazivní karas stříbřitý. Ten k nám byl zavlečen zhruba v šedesátých letech a našeho karase obecného vytlačil i z hrstky zbývajících lokalit,“ uvedl Petr Velenský, kurátor plazů, obojživelníků a ryb Zoo Praha, která ve spolupráci s dalšími experty spustila projekt na záchranu původního karase.
Zavlečený karas stříbřitý je nejen velmi odolný, navíc se umí rychle množit pomocí gynogeneze – formy nepohlavního rozmnožování. „Tomu karas obecný zkrátka nedokáže konkurovat,“ dodal Velenský.
Stovka malých ryb
Na záchranném programu se podílejí také odborníci z Biologického centra Akademie věd a České zemědělské univerzity v Praze. Pracovníci pražské zahrady začátkem listopadu vypustili do rybníka U Kamenného stolu v pražské Vinoři přibližně stovku malých karasů obecných, které před tím nechali rozmnožit právě v zoo.
„Zoo Praha má řadu projektů na ochranu biodiverzity ve světě; asi nejznámější je návrat koní Převalského do Mongolska. Snažíme se však přispět i k záchraně některých ohrožených druhů naší fauny – a jedním z nich je kdysi zcela běžný karas obecný. Dnes je v naší přírodě vzácností, a proto začínáme s jeho reintrodukcí,“ řekl ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.
Rybník U Kamenného stolu v Praze-Vinoři byl pro účely vysazení karase obecného vybrán především díky své ekologické hodnotě – jde o průtočnou lesní nádrž s bohatou vegetací a absencí hospodářsky chovaných ryb.
Podle ředitele Bobka je teď klíčové, aby to tak zůstalo. „Apelujeme na to, aby lidé do vod nevypouštěli ryby, které tam nepatří, například zlaté karasy. I vánoční kapři vhození do rybníka, kam jsme vrátili karase obecné, by však způsobili nenapravitelnou škodu,“ varoval Bobek.
