Včetně Rudého a Středozemního moře, které jsou tradičními destinacemi českých turistů. Vůbec o prvních případech napadení Čechů perutýny v Rudém moři informovala ERV Evropská pojišťovna, jednička tuzemského trhu s cestovním pojištěním, která ročně kryje až milion českých cestovatelů.
„Během letošní letní sezóny jsme v Egyptě zaznamenali zvýšený počet „pokousání“ jedovatými rybami, většinou perutýny, které vede k vážným zdravotním problémům,“ sdělil portálu FAEI.cz manažer marketingu a komunikace pojišťovny Vlastimil Divoký.
Mluvčí pojišťovny AXA Jiří Cívka informoval redakci o dvou případech, které pojišťovna řešila už v loňském roce. V lednu na ostrově Mauritius, kdy jedovatá ryba bodla klienta do prstu u nohy v oceánu při plavání, a v dubnu v Indonésii, kde si dovolenkář poranil nohu, když v moři šlápl na jedovatou rybu. „Nemohu potvrdit, ale ani vyvrátit, že šlo o perutýna,“ doplnil.
Pojišťovna ERV na dotazy redakce portálu sdělila, že „s případy zdravotních komplikací, které byly zapříčiněny perutýny, se dříve nesetkávala“ a že letos šlo o „nižší jednotky případů“. Přeloženo do češtiny to může znamenat, že ERV během letošní letní turistické sezóny v Egyptě řešila maximálně několik požahání svých klientů jedovatým perutýnem. „Detailnější informace k dispozici nemáme, jelikož je pojišťovna neeviduje,“ uvedla ERV.
Stejně je tomu u dalších tuzemských pojišťoven, které redakce oslovila. „Takto konkrétní detaily bohužel v našich systémech neevidujeme,“ napsala redakci tisková mluvčí České pojišťovny Ivana Buriánková. Podobně za ČSOB pojišťovnu odpověděl její mluvčí Petr Milata: „Bohužel až do takového detailu si statistiky nevedeme.“
Senior manažer interní a externí komunikace Allianz pojišťovny Václav Bálek, který byl mimochodem minulý týden vyhlášen Mluvčím roku a stal se Nejlepším mluvčí soukromého sektoru v České republice, nám sdělil: „Jestli byla pojistná událost zapříčiněna šlápnutím na kámen, zakopnutím, nebo jedovatým perutýnem – takové informace ve statistikách nemáme.“ Podle Bálka v rámci cestovního pojištění oznamují pojistné události spíše běžní plavci v moři, než potápěči.
„O incidentu nebo poranění touto jedovatou rybou nemáme žádný záznam, podobný útok nebo postižení nikdo u našich klientů neeviduje,“ řekla portálu FAEI.cz tisková mluvčí pojišťovna Uniqa Eva Svobodová. „Pojistnou událost spojenou s perutýnem si za celou dobu praxe nepamatujeme,“ dodala a vysvětlila, že mnohdy není ve zprávě od klienta uvedeno, jaká konkrétní ryba jej poranila: „Takže jsme se to možná pouze nedozvěděli.“
Podle Svobodové jsou poranění způsobená jedovatým zvířetem spíše ojedinělá a jde o „jednotky případů“ ročně: „Měli jsme poranění rejnokem, medúzou, hadem či pavoukem. V souvislosti se zvěří řešíme spíše pokousání psem nebo opicí a následné očkování proti vzteklině.“
Konkrétnější byl také mluvčí pojišťovny Kooperativa Milan Káňa: „Škodní událost způsobenou požaháním perutýnem jsme neměli. Shodou náhod jsme ale zrovna před pár dny řešili „štípnutí“ ohnivým červem v Chorvatsku. Naše poškozená klientka uvedla, že po infekci levé ruky (způsobené ohnivým červem – pozn. red.) navštívila zdravotnické zařízení.“ Pojišťovna za ošetření a léky uhradila podle mluvčího téměř 1 400 korun. „V létě každoročně řešíme několik případů požahání medúzou,“ informoval Káňa.
„Takto specifický případ jsme letos nezaznamenali,“ sdělil redakci tiskový mluvčí pojišťovny Generali Honza Marek. Problémy do budoucna podle něj vyloučit nelze, neboť tento invazivní druh se poměrně rychle šíří. „Z cestovního pojištění bychom náklady spojené s ošetřením či léčbou v případě takové události samozřejmě hradili,“ uvedl mluvčí a dodal, že by šlo „o nemalé částky“.
Podle vědců lze předpokládat, že počet bolestivých kontaktů s invazivními predátory vzroste s tím, jak rychle se šíří ve Středozemním moři, kam se z Rudého moře dostali Suezským průplavem. Kvůli klimatickým změnám trvalo pouhý rok a jedovatí perutýni osídlili mělké vody kolem Kypru a teplé pobřežní vody Turecka. A šíří se do dalších mělkých vod v rámci Středozemního moře. Už byli hlášeni z Itálie, Řecka a Tuniska a letos byl dokonce perutýn spatřen v pobřežních vodách Malty.
Strach, že vás perutýn zraní při koupání v moři, je ale tím nejmenším problémem. Biologové se obávají, že invaze univerzálních predátorů, kteří dokážou lovit téměř jakékoliv druhy ryb nebo bezobratlých, způsobí ve Středozemním moři ekologickou katastrofu podobnou té v Karibiku, který obsadili během tří let. Perutýni nemají ve Středozemním moři přirozenou hrozbu, a jak upozornil britský deník Daily Mail, na pokoji ji nechávají dokonce i žraloci, kteří raději hledají snazší oběti.
Biologové mají obavy z toho, že rozšíření predátorských perutýnů po Středomoří povede ke zdecimování populací jiných ryb, což bude mít dalekosáhlé dopady na fungování celého podmořského ekosystému.
Problém podle mořského biologa Jasona Hall-Spencera z university v Plymouthu, jehož citoval deník The Guardian je, že „perutýni nejsou přirozenou součástí středozemního ekosystému, objevují se ve velkých množstvích a jsou jednou z největších hrozeb pro biodiverzitu mořského regionu“. „Perutýni jsou nejškodlivější invazivní ryby, jaké jsme kdy viděli. Pokud nebudou podniknuty žádné kroky, bude to mít trvalé ekologické a ekonomické škody,“ uvedl.
Perutýni kromě člověka nemají protivníka a rozmnožují se neuvěřitelnou rychlostí. Samičky každých několik dní vyprodukují 30 000 až 40 000 vajíček (ročně cca dva miliony), přičemž pohlavně zralé jsou v jednom roce. Jsou také mimořádně žraví. Dospělý perutýn, který může dorůst do velikosti až 40 cm a dožít se deseti let, za den spotřebuje množství potravy odpovídající šesti procentům jeho váhy. To je pro představu, jako kdyby člověk o váze 75 kilogramů denně snědl 4,5 kg ryb.
Tento dravec neloví jen proto, aby přežil, ale jí tak dlouho, dokud mu to dovolí jeho žaludek. A ten může zvětšit svůj objem až trojnásobně. Jeho klíčovou výhodou je, že místní ryby kvůli neznalosti nepovažují perutýna za hrozbu: Nemají totiž geneticky zakódované, že jde o nebezpečného dravce a stávají se tak snadnou kořistí.
Perutýni za pouhých pět týdnů dokážou ve svém novém teritoriu snížit množství ryb o 90 %. Když jídlo dojde, silnější jedinci požírají slabší. Perutýni dokážou být klidně i měsíc o hladu, přičemž po tomto půstu ztratí jen desetinu své váhy. Jsou extrémně odolní: Dokáží se adaptovat na nízké teploty vody padající až k deseti stupňům Celsia, vydrží tlak v hloubce 300 metrů pod hladinou a dokonce jsou schopni přežít i ve vodě, která téměř není slaná.
Při experimentech v USA se už před několika lety zjistilo, že perutýn přežije i ve vodě, která obsahuje jen šest promile soli. Průměrná salinita mořské vody je asi 36 ‰, v Rudém a Středozemním moři ještě o něco vyšší.
A tak jedinou dobrou zprávou, která se perutýnů týká, je, že mají chutné a šťavnaté maso.
