Kvalitní pelety s mezinárodním certifikátem
Ačkoliv velká část uživatelů má za to, že pelety by měly být světlé, barva nemusí mít na jejich kvalitu výrazný vliv. Jinými slovy, kvalitní mohou být i tmavé pelety, k jejich tmavnutí totiž dochází ve výrobě při procesu lisování díky vysokému tlaku a teplotě. Vliv na změnu barvy pak má i nedostatečné odkouření zdroje tepla, neznamená to však, že by tím trpěla výsledná kvalita pelet. Opačný příklad pak tvoří pelety, jež mají tmavší barvu kvůli příměsi kůry. Jejich výhřevnost je nižší, to stejné však platí i o ceně. Vyloženě nekvalitní pelety však lze poznat i na první pohled, jedním z hlavních kritérií je mechanická odolnost. „Po zatřepání se zabalenými peletami by z nich mělo odpadávat jen minimum pilin, to stejné pak platí i při manipulaci s peletou mezi prsty. Pokud se lehce rozpadá, může to v budoucnu ohrozit i správné fungování kotle,“ upřesňuje Roman Švantner, produktový manažer společnosti ENBRA, která se zabývá prodejem, instalací a servisem otopné techniky.
Co může být naopak dobrým vodítkem ke kvalitním peletám je mezinárodní certifikace ENplus, která je platná ve více než čtyřiceti zemích světa. V Česku se tímto certifikátem může pochlubit celkem devět výrobců. Toto číslo se na první pohled nemusí zdát jako vysoké, nicméně podle dat Klastru Česká peleta, který v tuzemsku certifikaci udílí, mělo v loňském roce razítko dosvědčující vysokou kvalitu 96 procent českých dřevních pelet. Ve srovnání se zbytkem světa se jedná o výrazný nadprůměr, neboť celosvětově dosáhly na certifikaci ENplus pouhé dvě třetiny všech vyrobených pelet.
Vlhkost dřeva by měla být pod 20 procent
I když se může na první pohled zdát, že v případě dřeva není co zkazit, opak je pravdou. Ne se všemi druhy totiž bude vytápění stejné. Odborníci proto doporučují sáhnout vždy po tvrdých druzích dřeva, kam spadají především dub, buk a jasan. Zatímco první je díky pomalému hoření v Česku nejpoužívanější, buk a jasan jsou často považovány za nejvhodnější. Kromě toho, že se lehce zapalují, zároveň také rychle vysychají. Právě vlhkost bývá přitom u dřeva klíčovým kritériem, které může snížit účinnost vytápění i u nejvhodnějších druhů. „Ideální vlhkost dřeva pro vytápění by měla být maximálně 20 procent, čerstvé dřevo přitom mívá až padesátiprocentní vlhkost. Při spalování se tím významně snižuje výhřevnost paliva, neboť teplo je spotřebováváno především na odpaření vody. Projevuje se to také velkým množstvím dýmu a malým plamenem,“ upozorňuje Švantner. Navlhlé dřevo je proto nutné nechat ideálně dva roky schnout.
Sušením se podle odborníků odpaří zhruba třetina váhy dřeva. Tuto pomůcku je pak možné využít při kontrole dřeva na váze. Existují však i jiné způsoby ke stanovení vlhkosti, jedním z nich je i digitální vlhkoměr. Součástí tohoto přístroje jsou dva ocelové hroty, které se zapichují do dřeva. Odborníci doporučují před měřením vždy polínko rozpůlit a měřit jeho vlhkost uprostřed. Hroty lze totiž zapíchnout jen dva milimetry hluboko, měření by tedy mohlo být zavádějící například kvůli již vyschlým okrajům polínka.
Pozor na množství příměsí v uhlí
Jedním z klíčových atributů, na který je dobré se zaměřit při výběru uhlí pro kotel v domácnosti, je takzvaná zrnitost. Udává se v milimetrech a značí velikost jednotlivých kusů uhlí. Pro automatické kotle je přitom vhodné uhlí se zrnitostí nižší než 25 milimetrů. V souvislosti se zrnitostí se lze setkat také s pojmy nadsítnost a podsítnost, které se vztahují k zrnům, jež mají větší, respektive menší průměr, než je udávaná zrnitost. Pokud tedy distributor uvádí u těchto atributů hodnotu 20 procent, znamená to, že se od stanovené velikosti bude lišit zhruba pětina všech zrn. Řešení těchto aspektů však eliminuje uhlí od dodavatelů, kteří ho sami dotřiďují, což minimalizuje podíl nadsítných a podsítných zrn. Dodavatelé zároveň uhlí často balí do pytlů po 25 kilogramech, což ocení především menší spotřebitelé z řad domácností.
Kromě velikosti uhlí je dobré při výběru sledovat i jeho složení, dbát je potřeba především na podíl síry, popela a vody. „Kvalitní uhlí by těchto složek mělo obsahovat co nejméně. Například síra může způsobit pozdější korozi kotle, popel a voda pak mají vliv na účinnost spalování a tím i životnost kotle. Na druhou stranu určité procento vody v uhlí je pro správné hoření zásadní,“ uzavírá Švantner.
