Experti v čele s Petrem Moosem ale tvrdí, že i tento rok je spíše zbožným přáním. Znamená to, že stát nedokáže opravit 200 km dálnice prakticky ani za deset let? Poláci stihli 200 km dálnice z Krakova na ukrajinskou hranici udělat za rok.
Pojďme si tuzemskou situaci srovnat kupříkladu s Maďarskem. Tam začali s dálnicemi později a po pádu komunismu měli hotových jen 150 kilometrů, zatímco ČR přes pět set. S nástupem nového režimu se však něco změnilo. Češi za třicet let stihli jen sedm set kilometrů, Maďaři třináct set.
Češi měli koncem devadesátých let a před rokem 2010 dvě období, kdy dokončovali stavby průměrným maďarským tempem, tedy okolo 40 kilometrů ročně. Na počátku devadesátých let, po příchodu nového století, a také po roce 2014, kdy ovšem kleslo tempo na deset kilometrů ročně.
PSALI JSME: Dálnice. V čem se můžeme inspirovat jinde
Dají se pochopit slabší výkony záhy po převratu, kdy si musela vláda nějak poradit s rozvrácenou socialistickou ekonomikou. Pak selhala příprava staveb za vlády Miloše Zemana (ČSSD), ovšem primát nejhoršího mají ministři vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD) a Andreje Babiše (ANO). Za pětiletku 2014–2018 dokončili 37 kilometrů, a to se ještě počítá 16 kilometrů dálnice D8 přes České středohoří, která byla v roce 2013 takřka hotová.
Druhá nejhorší byla „zemanovská“ pětiletka 1998–2002 s pětapadesáti kilometry. Situace se příliš nezlepší ani v nejbližších dvou letech, kdy má být podle vládních slibů dokončeno po dvaceti kilometrech. Nelze přehlédnout ani to, že v období po roce 2014 dokončili Slováci úseky o délce 96 kilometrů.
Ministr dopravy Dan Ťok sice problém zdědil, ale očividně neví, co s ním. I proto mlží a ve viníkovi má jasno – ekologičtí aktivisté (většinu z nich zná jménem). Dokonce tvrdí, že náhradu škody za zdržení při stavbě dálnic, konkrétně při modernizaci dálnice D1, by měly zaplatit ekologické spolky. Napadají totiž u soudu stavební povolení, a tím se výstavba zdržuje.
Dodal, že pokud se někdo odhodlá a bude náhradu škody požadovat po ochráncích přírody soudně, rád se prý k žalobě přidá. Nějak však zapomněl, že stát se nemůže s občany ani jejich spolky soudit o peníze. Ekologové napadli jen tři z mnoha úseků, kde se má dálnice D1 modernizovat, a to jistě nezpůsobilo fatální zdržení, které zažíváme. Ťokova proklamace má prostě odvrátit pozornost, že za zdržení může v první řadě stát.
PSALI JSME: Na evropských dálnicích zaplatíme i letos zhruba stejně
Ani ministerstvo, ani Ředitelství silnic a dálnic se roky nesnažilo s ekology dohodnout. To jim nakonec není nutné vyčítat, třeba obě instituce věděly předem, že to nepůjde. Ale úřady si měly dát pozor na chyby, které spolky mohou před soudem napadnout. Ostatně, ke zdržování docházelo také při veřejných soutěžích, předávání staveb, při opravách nepřesné dokumentace.
Všechny výtky by se daly shrnout pod termín „administrativní selhání“, ovšem není to tak jednoduché, že selhalo pár odpovědných úředníků či politiků. Čtyřleté zdržení u modernizace D1 ukazuje, že v dopravním stavebnictví existuje zásadní problém, který má něco společného s tím, jak málo je státní správa efektivní a kompetentní přinejmenším v dopravní oblasti.
