Protože odpisy nehmotného majetku prošly v průběhu času mnoha proměnami, u společností, které jsou na trhu již delší dobu, disponují tyto firmy nehmotnými majetky s různými druhy odpisů.
Vždy platí, že způsob odepisování nehmotného majetku se řídí datem jeho pořízení. Způsob odepisování konkrétního majetku a jeho technických zhodnocení je pak potřeba hledat v historickém znění zákona o daních z příjmů.
V historii se opakovaly časové úseky, kdy nehmotný majetek nebyl v zákoně o daních definován a majetek se tak odpisoval podle účetnictví s úseky, kdy nehmotný majetek v zákoně o daních z příjmů definován byl a stejně tak byly definovány přesné postupy jeho odpisování.
Dalším častým problémem, se kterým se poplatníci z řad právnických osob potýkají, je nesprávné rozlišení mezi opravou majetku a jeho technickým zhodnocením.
Potíž spočívá v tom, že pojem oprava v daňovém chápání má výrazně užší význam než v obecném chápání tohoto slova. V tomto pojetí oprava znamená uvedení majetku do původního stavu při zachování funkčnosti. Mnohé opravy, které mění podstatné technické parametry majetku, jsou z hlediska daní technickým zhodnocením.
Technické zhodnocení naopak představuje změnu funkčnosti nebo použitelnosti majetku. Je třeba myslet na to, že oprava je v daňovém pojetí náklad období, tedy okamžitě celá snižuje základ daně. Naproti tomu technické zhodnocení zvyšuje vstupní cenu majetku a do nákladů se tak dostane postupně až skrze odpisy.
Podle zákona o daních z příjmů je potřeba vyloučit náklady související s příjmy, které jsou osvobozené nebo nejsou zahrnované do základu daně. Znamená to mimo jiné i to, že firmy musí jako nedaňové náklady vyloučit přímé náklady spojené s držbou jakéhokoliv podílu, ať už v České republice či zahraničí.
V případě přijetí podílu na zisku od dceřiné společnosti je třeba vyloučit jako nedaňové náklady i související nepřímé a režijní náklady na držbu podílu v dceřiné společnosti.
Další častou chybou jsou opravné položky k pohledávkám a odpisy pohledávek. Při tvorbě daňových opravných položek k pohledávkám je nezbytné dávat si pozor, protože opravné položky je možné tvořit pouze k pohledávkám, které dosud nejsou promlčené.
Pokud ve zdaňovacím období dojde k promlčení, mělo by dojít i k rozpuštění opravné položky a k odpisu pohledávky. Otázka promlčení pohledávek, zejména těch, které jsou poplatníkem vymáhány, je však právně velmi komplikovaná.
Některé firmy důsledné podávání daňových přiznání stále podceňují, i když to kromě vysokých pokut s sebou může přinést i ztrátu dobrého obchodního jména. S postupující digitalizací státní správy a daňového systému jsou dnes daňové kontroly mnohem přesnější a důslednější. Rozhodně se nevyplatí spoléhat na liknavost systému.
Autorka je daňová poradkyně kanceláře Rödl & Partner
(Redakčně upraveno)
