Jako dítě přežil Osvětim i pokusy doktora Mengeleho

Rozhovor
Jiří Fišer (84) se jako osmiletý dostal se svým dvojčetem Josefem do nechvalně proslulé továrny na smrt v Osvětimi, kde si je pro své pseudovědecké pokusy vybral nacistický doktor Josef Mengele. „Zní to opravdu paradoxně, ale zachránilo jim to život,“ říká v rozhovoru pro portál Finanční a ekonomické informace (FAEI.cz) publicista Pavel Baroch, který Jiřího osud sepsal do knihy Mengeleho dvojče A-872. Vyšla na konci ledna u příležitosti 75. výročí osvobození Osvětimi.
Jiří Fišer u pověstné brány do Birkenau (česky Březinka – pozn. red.) položil na koleje dvě zapálené svíčky – jednu za maminku a druhou za sestru, které neměly takové štěstí jako on s bratrem a skončily v červenci 1944 v plynové komoře. Foto: Karel Šanda

Jak knížka vznikla?
S panem Fišerem jsem se seznámil před rokem, když jsem jako novinář hledal pamětníka, abych o něm napsal v souvislosti se čtyřiasedmdesátým výročím osvobození Osvětimi. Části Fišerova osud jsou na internetu, například na stránkách Paměti národa.
Podařilo se mi na něj sehnat kontakt a pak se s ním sejít v Mohelnici, kde žije se svojí manželkou. S panem Fišerem jsem zůstal v kontaktu, článek se mu líbil, iniciativa k napsání knížky pak vyšla od něj. Přiznám se, že něco takového se nedalo odmítnout. Dal jsem si ale jednu podmínku – že společně napřed navštívíme Osvětim, kde je nyní památník.

Publicista Pavel Baroch sepsal osud Jiřího Fišera knižně. Foto: Archív

To muselo být nesmírně působivé a hrozivé, že?
Když jsme bývalý lágr procházeli, opakovaně se mi honilo hlavou, jak je vůbec možné, že něco takového mohlo vzniknout. Byla to skutečně továrna na smrt, na systematické vyhlazování Židů a dalších národů.
Pan Fišer u pověstné brány do Birkenau (česky Březinka – pozn. red.) položil na koleje dvě zapálené svíčky – jednu za maminku a druhou za sestru, které neměly takové štěstí jako on s bratrem a skončily v červenci 1944 v plynové komoře.
Velmi dojemné bylo setkání se skupinou středoškolských studentů z Izraele, kteří si všimli vytetovaného čísla A782 na Fišerově levém předloktí a zajímali se o jeho osud. Na závěr ho jejich učitelka objala a všichni mu přáli hodně zdraví.

Jak dlouho byl pan Fišer v Osvětimi a kdy se dostal k Mengelemu?
Přijel v květnu 1944 z Terezína. V noci. Na pověstné rampě poprvé viděl Mengeleho, který prováděl selekci. Nepotřební zamířili rovnou do plynu. Jiří s Josefem, sestrou a maminkou ještě zůstali pohromadě a skončili v takzvaném rodinném táboře.
Zanedlouho si ale kluky vzal Mengele k sobě na svou „kliniku“. Zní to opravdu paradoxně, ale zachránilo jim to život. Jak jsem už říkal, sestra s matkou zanedlouho skončily v plynové komoře. Jiří a Josef ale měli i další štěstí. Mengele na nich nedělal ty nejbrutálnější pokusy, při nichž například sešíval dvojčata k sobě. Pan Fišer si to, že přežili, vysvětluje tím, že byli s bratrem ještě poměrně malí a že Mengele ta nejhorší zvěrstva prováděl na starších dětech. I tak si prožili peklo.

Velmi dojemné bylo setkání se skupinou středoškolských studentů z Izraele, kteří si všimli vytetovaného čísla A782 na Fišerově levém předloktí a zajímali se o jeho osud, vzpomíná Pavel Baroch. Foto: Karel Šanda

Co na nich Mengele zkoušel?
Například jim stříkal do žíly injekce s nějakými exotickými chorobami a pak zkoumal, jak se na nich projevují, jestli u obou stejně. Pan Fišer vyprávěl, jak potom byl dlouhé dny úplně mimo. Ale pokaždé se vrátil do života. Přežil. Jeho bratr taky.
Ostatně smrt jednoho z nich by pravděpodobně znamenala, že zabijí i toho druhého. Mengele to tak dělal. A pak prováděl pitvy obou těl a zkoumal orgány u obou sourozenců. Některé orgány pak posílal do Berlína k dalšímu výzkumu. Mengele byl dvojčaty posedlý. Chtěl docílit toho, aby se v Německu rodilo více dětí, více dvojčat – aby bylo dost lidí pro tisíciletou říši, která ovládne svět.

Ukázka z knihy

Měření a odebírání krve patřily ještě mezi příjemnější části vyšetření. Pak tady totiž byly ještě Mengeleho pseudovědecké pokusy, jimiž chtěl například docílit toho, aby se v Německu rodilo více blonďatých modrookých dvojčat, čistá árijská rasa. Dvojčata v Osvětimi byla jeho pokusnými králíky. „Stříkal mně a bráchovi do očí nějakou tinkturu, pálilo to jako čert, dostali jsme do očí dokonce infekci. Ale měli jsme štěstí, na rozdíl od jiných. Neoslepli jsme,“ vypráví Jiří. Jeho šedozelené oči zůstaly šedozelenými i po Mengeleho „proměně“ na modrou.

Osvětim přežili oba sourozenci? Jiří i Josef?
Ano, dočkali se nakonec toho, když 27. ledna 1945 dorazila do lágru Rudá armáda. Desítky jejich příbuzných ale takové štěstí neměly. Vedle maminky a sestry zemřel v jiném koncentračním táboře také tatínek dvojčat. Po válce proto vyrůstala u strýce na jižní Moravě. Jiřího bratr zemřel v roce 2011, Jiří je i ve svých čtyřiaosmdesáti letech vitální a plný života.

PSALI JSME:
Clark Gable a jeho DC-3 „Dakota“. Víme, kde skončila

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Lidé a společnost

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Daň ze štěstí se může týkat každého

Poradna
Máváte tím kouzelným papírkem a blaženě se usmíváte – konečně jsem vyhrál, štěstí mi snad spadlo z nebe. Je to radost pochopitelná, ale trochu předčasná, protože než výhra v loterii, kurzové sázce či jiné hazardní hře z nebe dopadne až do výhercova klína, ztratí se 15 procent objemu.