Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu (sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, pozn. red.) ale změnil zažitá pravidla prokazování platnosti závětí, které nejsou sepsány notářem. Nově musí platnost prokázat ten, kdo má podle takové závěti dědit, ne ten, kdo s ní nesouhlasí. Pouze závěť sepsaná notářem tak pomůže předejít budoucím sporům mezi dědici, k nimž dochází stále častěji.
Když neexistuje závěť, neprojeví zůstavitel svou pravou vůli. Kvůli sporům mezi dědici pak velmi často dochází až k ohrožení majetkové situace pozůstalých osob – partnera, dětí, rodičů nebo sourozenců. A zpravidla vždy k narušení jejich vzájemných vztahů.
Nejvyšší soud nedávno ukázal, že ani závěť sepsaná vlastnoručně, nebo před svědky, nezaručí jednoduché řešení. Podle soudu musí totiž ten, v jehož prospěch je sepsána, její platnost v případě soudního sporu prokázat. A případné spory o pravost závěti mohou trvat opravdu velmi dlouhou dobu. Prokazování je totiž velmi obtížné a celá pozůstalost tak může být paralyzována i na řadu let.
Nejvyšší soud rozhodl, že je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. A závět nesepsaná u notáře soukromou listinou je. Ten, kdo tvrdí neplatnost závěti, tak dle soudu nemusí své tvrzení prokázat. Povinnost prokázat platnost naopak přechází na toho, v jehož prospěch závěť svědčí.
Pokud tak kdokoliv chce maximálně předejít budoucím sporům svých dědiců ohledně pravosti závěti a nejistotě ohledně osudu svého majetku, je na to jednoduchá rada – sepsat závěť u notáře. V takovém případě totiž jde o tzv. veřejnou listinu, u které se má za to, že je platná, dokud někdo neprokáže opak.
V případě závěti má zůstavitel značnou volnost pořídit se svým majetkem čistě dle své vlastní vůle – například odkázat pozůstalým konkrétní věci z pozůstalosti. Také může ukládat příkazy či stanovit podmínky pro dědění, čímž se ještě více posiluje význam jeho vůle a přání i po jeho smrti.
Pokud zůstavitel závěť nezanechá, bude jeho pozůstalost rozdělena podle zákonných pravidel dědické posloupnosti. Zákon v těchto pravidlech stanoví, jaké osoby a jakým způsobem si rozdělí pozůstalost. Principem jsou tzv. dědické třídy a dělení pozůstalosti na poměrné části.
Autor je advokát z AK Polverini Strnad
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
