Ty způsobuje inflace, rostoucí ceny energií v kombinaci s liknavostí vlády ČR přijmout odpovědnost a činit konkrétní kroky na podporu ohrožených skupin obyvatel. Bohužel také firem, které díky nečinnosti vlády ČR přestávají být konkurenceschopné.
Josef Středula vyzval ke spolupráci na řešení situace podnikatelské a zaměstnavatelské svazy, hospodářské komory, spolky a odborové organizace. Je připraven o situaci jednat s prezidentem ČR a členy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
„Na svých cestách napříč Českou republikou se setkávám s lidmi. Každé takové setkání má společný jmenovatel. Obavy o budoucnost. Lidé, firmy, podnikatelé i obce se na mě obrací s žádostí o pomoc. Nemohu stát nečinně s rukama za zády tak jako vláda České republiky a čekat, až nás to smete. Pořád je čas začít urychleně pracovat na adresné pomoci lidem, firmám, podnikatelům i obcím a zahájit kroky, po kterých veřejnost volá,“ komentuje otevřený dopis vládě Josef Středula.
„Tři příklady za všechny. Podle prezidenta Svazu zaměstnavatelů důlního a naftového průmyslu Vladimíra Budinského se velmi brzy může stát, že vyhasnou výrobní pece a s nimi zhasnou i naděje jejich zaměstnanců na důstojný život. A já to rozhodně nenechám usnout,“ říká rozhořčeně Josef Středula.
„S podobným nezájmem vlády se setkává i porcelánka Thun. Její generální ředitel Vlastimil Argman nezastírá obavy z budoucnosti. 230 let stará porcelánka, která proslavila Českou republiku ve světě, přežila světové války, Čínu, Rusko, dolar, se řítí do problému, který už nemusí mít sílu ustát,“ varuje Josef Středula.
„Oprávněné obavy o existenci firmy se 130letou tradicí v důsledku energetické krize a nečinnosti vlády směrem k firmám má také předseda představenstva Sedleckého kaolínu Vojtěch Zítko. Ve výčtu bych mohl pokračovat dál,“ uzavírá příklady Josef Středula.
„Je to smutný výčet, protože vláda má k ruce celou řadu nástrojů, které může okamžitě použít, aby zmírnila dopady bezprecedentní situace. Zatímco většina evropských zemí realizuje podporu zaměřenou na oblasti sociální pomoci s využitím současných dávek, aniž by vytvářely nové, opatření daňového charakteru, podporu veřejné dopravy, investic a kompenzace vysokých cen energií občanům, firmám i podnikatelům, tak česká vláda čeká, že se to tak nějak vyřeší samo,“ dodává Josef Středula.
Cena elektřiny přitom trhá rekordy. Nikdy nestála víc. V ČR se cena kontraktu s dodáním v příštím roce dostala na 459 eur/11 220 korun za MWh. Pro představu. Průměrná roční spotřeba rodiny žijící v bytě je tři až pět MWh za rok.
„Od ledna příštího roku by to bylo v rozmezí 34 až 56 tisíc korun. A to v tom bytě netopí a neohřívají vodu elektřinou. Pak se bavíme o částce přesahující 100 tisíc korun ročně jen za silovou elektřinu bez distribuce. A teď si zkuste představit, jaké náklady na energie má ročně taková porcelánka. Z pohledu obecního rozpočtu pro změnu městský bazén, kam tak rádi chodíte a kde se děti učí plavat,“ upřesňuje Josef Středula.
„Proto jsem odeslal k rukám pana premiéra Petra Fialy otevřený dopis, ve kterém ho důrazně žádám, aby vláda začala konat. Sliby nic nevyřeší. Musí se zaměřit na energetickou krizi a související dopady. Vrátit ekonomice stabilitu a pomoci lidem, firmám, podnikatelům i obcím. Teprve následně může řešit svá PR témata. Nelze dělat vše najednou, a přitom nic pořádně, jako to demonstruje současná vládní garnitura,“ doplňuje Josef Středula.
„Například v Německu budou kompenzovat náhrady firmám zpětně již od února letošního roku. Je to již čtvrtá fáze podpory německým podnikatelům, kteří díky ní krizi ustojí a zůstanou na rozdíl od našich firem konkurenceschopné. Fungovat to bude tak, že podle nároků doplatí německá vláda rozdíl v ceně elektřiny a plynu ve výši 30 až 70 procent skutečné nákupní ceny v závislosti dopadu situace na konkrétní firmu. Němci zavádějí dokonce i speciální položku podpory, pokud firmy investují a zakládají nové provozy,“ popisuje přístup našich sousedů Josef Středula.
„Když se sociální dialog nevede, ignoruje nebo podceňuje, vede to následně k nepředvídatelným krokům, sporům nebo konfliktům. Žádám proto vládu České republiky, aby přestala přehlížet nelehký život našich občanů, firem, podnikatelů a obcí. Jistě, řadě z nich se daří i nadále velmi dobře, ale rozhodně jich není většina. Podle posledních průzkumů cítí pocit ohrožení přes šedesát procent naší populace. Pouze naslouchat ohroženým skupinám nestačí. Musí se na jejich ochranu také konat! Za sliby si jídlo ani elektřinu nikdo nekoupí! Sociální smír není napořád. Je křehký a nemá předem učenou hranici. Doufám, že si to mocní včas uvědomí. Je za minutu dvanáct,“ uzavírá Josef Středula.
