Důvodem drahoty jsou drahé energie a drahé samotné husy. Husy zdražují, protože jsou drahé krmné směsi. Ty zdražují, neboť jsou drahá hnojiva. A ta zdražují, protože je drahý plyn. Končíme tedy opět u energií.
Pokud tedy někdo lamentuje nad drahým svatomartinským menu, má-li jít o hněv spravedlivý, musí cílit nikoli na nebohé drůbežáře, ale na ty, kteří v uplynulých až dvaceti letech fatálně nezvládli energetickou politiku.
Na celoevropské úrovni. Jde zejména o naše západní sousedy. Letošní svatomartinská drahota totiž ve své podstatě zrcadlí zejména to, že Němci místo jádra, jež si postupně takřka kompletně povypínali, vsadili na tři jiné, ovšem nespolehlivé zdroje – slunce, vítr a na Putina.
Plyn je dobrým – dobře řiditelným – záložním zdrojem výroby elektřiny v zamračeném bezvětří, jenže to nesmí jít právě o plyn Putinův. To se pak stává součástí jeho ekonomické války se Západem, kterou pozorujeme v přímém přenosu. Němci před tím byli varováni, třeba i na půdě OSN někdejším americkým prezidentem Trumpem.
Tehdy se jeho varování smáli. Dnes už ne. Češi se také nesmějí. Z hlediska energetického trhu představují sedmnáctou spolkovou zemi Německa a na omyly Berlínu tak doplácejí, aniž s tím mohou pořádně co dělat. Elektřina jim letos zdražuje nejvýrazněji v EU, přestože jsou jejím jedním z největších světových vývozců.
Až si letos dopřejí svatomartinskou pochoutku, už budou vědět, proč je tak drahá. A pro jejich hůře situované spoluobčany dokonce zcela nedostupná. Tak těm šťastnějším popřejme dobré chuti a Němcům do budoucna šťastnější ruku při volbě energetické politiky.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
