Tepelná čerpadla nabízejí efektivní způsob vytápění, který výrazně snižuje provozní náklady. Pro mnoho uživatelů hraje klíčovou roli také minimální ekologický dopad na životní prostředí. Ani tepelným čerpadlům se však nevyhnou legislativní omezení provozu, na která jsme zatím zvyklí spíše u kotlů na fosilní paliva.
Důvodem je chladivo, které se v tepelném čerpadle stará o přenos tepla z okolního vzduchu nebo zemního vrtu do otopné vody. Legislativa se snaží omezit dopady úniků tzv. F-plynů (fluorované skleníkové plyny, HFC, pozn. aut.), které se používají jako chladivo ve starších modelech tepelných čerpadel, klimatizacích nebo lednicích.
Tyto plyny mají při úniku výrazný podíl na oteplování zemského klimatu a tepelná čerpadla s nadlimitním množstvím těchto chladiv nebude možné od roku 2027 uvádět na trh EU. Doporučuji proto zajímat se o druh použitého chladiva, pokud plánujete pořízení tepelného čerpadla.
Zajímat byste se měli i v případě, že už tepelné čerpadlo využíváte. V závislosti na typu a množství použitého chladiva totiž některá tepelná čerpadla podléhají povinné roční kontrole chladivového systému.
Zatímco běžné servisní prohlídky stanovuje přímo výrobce tepelného čerpadla a pravidelný servis bývá často podmínkou pro zachování plné záruky, revize chladivového systému vychází přímo ze zákona, konkrétně z evropského nařízení (EU) 2024/573 o fluorovaných skleníkových plynech.
Povinná kontrola se nevztahuje na všechna čerpadla, ale pouze na ta, která obsahují nadlimitní množství chladiva typu HFC a jejichž konstrukce umožňuje únik. Dříve se jako chladiva běžně používaly látky zvané freony (CFC a HCFC). Fungovaly sice spolehlivě, ale bohužel výrazně poškozovaly ozonovou vrstvu, která nás chrání před škodlivým UV zářením.
Kvůli tomu bylo jejich používání zakázáno už v 80. letech díky mezinárodní dohodě zvané Montrealský protokol. Místo nich se začaly používat právě F-plyny. Ty sice ozonovou vrstvu neničí, ale mají jiný problém – přispívají ke globálnímu oteplování. F-plyny mají vysoký ukazatel GWP (Global Warming Potential), který udává, jak moc daný plyn zadržuje teplo v atmosféře ve srovnání s CO₂.
Například chladivo R410A má GWP přes 2 000. To znamená, že v atmosféře zadrží dvoutisíckrát větší množství tepla než CO₂. Dnes se proto stále více přechází na přírodní chladiva, jako je propan (R290) nebo izobutan (R600a). Ty mají na klima minimální dopad, a navíc při správném konstrukčním řešení jsou ještě účinnější než starší typy chladiv.
Od roku 2017 platí povinnost pravidelně kontrolovat těsnost chladivového systému pro zařízení, pokud obsahují větší množství F-plynů. Rozhodující není jen hmotnost samotného chladiva, ale tzv. ekvivalent CO₂, tedy kolika tunám CO₂ by dané množství chladiva odpovídalo vzhledem k jeho GWP.
Povinnost kontrol vzniká, pokud splitové zařízení obsahuje více než 5 tun ekvivalentu CO₂ a čím vyšší je tento ekvivalent, tím častěji se musí zařízení kontrolovat: Od jedné kontroly ročně až po čtvrtletní kontroly.
Například splitová jednotka s chladivem R410A, které má GWP 2088, musí být kontrolována, pokud obsahuje více než 2,39 kg chladiva, což odpovídá právě pěti tunám CO₂. U monoblokového provedení, kde je celý chladivový okruh hermeticky uzavřen ve venkovní jednotce, je limit dvojnásobný, čili deset tun ekvivalentu CO.
Pokud zařízení překročí stanovený limit, je uživatel povinen provádět pravidelné kontroly těsnosti, vést o nich záznamy a v případě úniku zajistit nápravu. Nedodržení těchto povinností může vést k vysokým pokutám.
Budoucnost jednoznačně patří přírodním chladivům, proto v našich tepelných čerpadlech využíváme výhradně chladivo R290 a monoblokové provedení, díky čemuž tato zařízení nepodléhají legislativní povinnosti kontroly těsnosti chladivového systému.
Ani pravidelný servis není v našem případě povinný a není jím podmíněna záruka. Během pětileté záruční doby to znamená úsporu řádově 20 až 30 tisíc korun. Zákazník samozřejmě může využít doporučené servisní prohlídky.
Autor je technický ředitel společnosti Acond
(Redakčně upraveno)
