Na internetu na ně číhají hlavně kyberšikana a kybergrooming. Kyberšikana znamená opakující se nepřátelské chování, jehož cílem je ublížit oběti za použití informačních a komunikačních technologií (Police ČR). Podle Petera Porubského z Linky bezpečí přitom dochází v porovnání s klasickou osobní šikanou ke dvojímu umocnění újmy postiženého: Materiál zůstává dlouhodobě dostupný a má obrovské publikum.
1. Nikdy nereagujte, neodpovídejte, nevysvětlujte. Pokud se vehementně začnete bránit, útočníka jen potěšíte, protože ví, že vás zasáhl na citlivém místě. A to přiláká další publikum.
2. Snažte se tady pro postiženého být, případně se svěřte dalším zainteresovaným osobám (rodičům, vychovatelům, pedagogům). Čím dříve se problém začne řešit, tím méně eskaluje.
3. Uchovejte si screenshoty konverzací, zálohujte si příspěvky. Je možné, že budou potřeba k prokázání kyberšikany a vysledování útočníků.
4. Snažte se postiženým dobře objasnit podstatu těchto aktivit a vysvětlit jim, že ani internet a sociální sítě nesmějí sloužit k takovému účelu, že jde o jednání s postihem. Je důležité, aby se v budoucnu už vyvarovali zveřejňování kontroverzních fotografií a videí nebo se zásadně nepouštěli do ošemetných konverzací s neznámými protějšky.
Kybergrooming zahrnuje odcizení a zneužití nebo vymáhání fotek a videí se sexuálním obsahem, často pod smyšlenými záminkami a spojené s výhružkami. Obrázky jsou následně využity k vydírání a k lákání na skutečné schůzky s osobami, které na internetu vystupují důsledně se změněnou identitou.
Podle specialisty na rizikové chování na internetu Martina Kožíška jsou takové útoky častější a zkušenost s nimi má až třetina dětí. Dokonce se odhaduje, že až deset sebevražd dětí a mladistvých ročně je následek kombinace kyberšikany a kybergroomingu. Nejčastější útočníci jsou ve věku 17 až 23 let. Zkušenosti ukazují, že čím mladší agresor, tím brutálnější.
Co mladé vede k provozování kyberšikany?
Podle analytiků, kteří se problematikou dlouhodobě zabývají, vede řadu pachatelů ke kyberšikaně buď motiv pomsty (často se jí dopouštějí v minulosti šikanovaní jedinci), popřípadě nuda. Tu chtějí přerušit tímto zvráceným vzrušením a „zábavou“ na účet někoho jiného. Často se objektem stávají školáci a studenti, kteří si to v očích druhých „zaslouží“. Terčem tak bývají premianti, sociálně slabší žáci, nemocní a handicapovaní, děti s viditelnou fyzickou odlišností, anebo takové, které se nebojí vystoupit a bránit jiné proti nespravedlnosti.
Častý je také skupinový tlak: Jedinec sám o sobě by nikdy o takové formě trýznění neuvažoval, ale nátlak party, k níž chce i nadále patřit, vykoná své. Navíc se někteří mohou obávat, že pokud budou stát stranou, stanou se sami další obětí. Řada pachatelů je navíc přesvědčena, že taková forma pronásledování na internetu je nezjistitelná a že jsou tudíž nevystopovatelní. Celková anonymita internetu jim dává falešný pocit bezpečí.
Jak reagovat na kyberšikanu
Nejčastější formou je průnik na účet druhé osoby a její dehonestace negativními a útočnými příspěvky, nebo také psaním provokativních, lživých nebo jinak problematických textů jejím jménem, případně ve spojení s vydíráním. Není to jednorázové „ulevení si“, zanadávání. Jde o systematickou vytrvalou nepřátelskou činnost.
Často je kyberšikana spojena i se šikanou v reálném životě. Kyberšikana je nešťastná v tom, že přidat se k ní umožňují lidem, a zvláště mladým, menší zábrany. Internet zkrátka unese mnohem více. V každém případě se doporučuje případy kyberšikany či kybergroomingu nahlásit na Policii ČR.
Autorka je tisková mluvčí UNIQA pojišťovny
(Redakčně upraveno)
