To vše může být pravda, a přitom to nevylučuje možnost, že motoristé platili za pohonné hmoty nadstandardní marže poměrně plošně. Ministerstvo totiž nezkoumalo marže rafinérií. Na ně se čerpací stanice často odvolávaly při vysvětlování své cenotvorby.
Také hodnocení ministerstva, že ceny nebyly „zcela ustřelené“, otevírá prostor interpretaci, že ustřelené, alespoň přechodně, přece jenom byly. A tím přesně argumentovali krtici vysokých cen pohonných hmot.
Ti uváděli, že za vysoké ceny pohonných hmot mohou nejen čerpací stanice, ale také navýšené marže rafinérií či distributorů pohonných hmot. Takže tuto obavu analýza ministerstva financí zcela nerozptyluje.
Ministerstvo zřejmě jedná i politicky. Kdyby připustilo závažnější pochybení, muselo by přistoupit k razantnějším nápravným opatřením, do nichž se mu zatím nechce. Již déle totiž argumentuje, že celá situace je zejména výsledkem přechodné paniky – a že se tedy „vyřeší sama“.
Pokud by nešlo jen o paniku, ale o trvalejší trend vyšších cen pohonných hmot, ministerstvo by obtížněji odráželo volání – třeba dopravců –, aby už nyní provádělo opatření typu zrušení spotřební daně z pohonných hmot.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
