Myslíte si, že nějaká firma neplní své závazky, které vůči vám má? Nebo že jste podepsali nevýhodnou smlouvu? Přesně na takové chvíle čekají nejrůznější „ochránci spotřebitelů“, kteří nabízejí, že vám zjednají nápravu a vymůžou pro vás peníze. Jenže ve skutečnosti mají na zřeteli pouze vlastní kapsu. To, co vám nabídnou, je totiž výhodné především pro ně.
Snad u každé smlouvy, kterou uzavřete, vám někdo šikovný dokáže vysvětlit, co je v ní pro vás nevýhodné a o kolik peněz jste tím způsobem přišli. A leckdy je to – navíc – pravda. Málokomu se přitom chce do sporů, které navíc můžou skončit i u soudu. Takže pomoc kvalifikovaného člověka, jenž vás ve sporu zastoupí, je vítaná. Pochopitelně.
Nikdo samozřejmě nepracuje zadarmo. Nikomu proto nepřijde divné, že si takový člověk za svoji práci pro vás naúčtuje odměnu. „Ty dostaneš peníze, ke kterým by ses sám nedostal a mě za to dáš tolik a tolik“. Jenže tady začíná pověstné ALE…
Řekněme, že máte možnost na své pojišťovně, bance, obchodníkovi s cennými papíry a podobně, vymoci 60 tisíc korun. Podle „ochránce spotřebitelů“ jež se vám nabídl (jak se asi dozvěděl, že právě vaše smlouva je pro vás nevýhodná a kde na vás vzal spojení?) je to zcela jasná záležitost. Když vás bude zastupovat. Chce to od vás maličkost. Zálohu 20 tisíc korun, třeba na právní posouzení případu a pak 20 procent z vymožené částky.
V případě, že váš „ochranitel“ uspěje, zaplatíte mu tedy 12 tisíc korun (oněch 20 procent z vymožené částky). A před tím zálohu 20 tisíc. Dohromady vás tak vymožení 60 tisíc přijde na 32 tisíc korun. Pokud se neobjeví další náklady.
Dobrá, pořád jste získali 28 tisíc korun, které byste jinak neměli. To stále ještě vypadá jako docela dobrý obchod. Byť je otázka, nakolik je taková cena férová.
Ale co se stane, když ten, komu jste dali důvěru, aby vás ve sporu zastupoval, neuspěje? On sice nedostane těch 12 tisíc, ale vy už nikdy neuvidíte svých 20 tisíc zálohy. Ta je totiž nevratná.
Jak můžete poznat, že se o vaši přízeň uchází právě popsaný „ochránce spotřebitelů“? Prohlédněte si například jeho internetové stránky. Obvykle na nich totiž chybí IČO, což podstatně snižuje vaši šanci zjistit, zda daný subjekt má vůbec oprávnění pro činnost, kterou nabízí. To je první varovný signál. Druhým může být to, že se stránky patří nějakému spolku či sdružení, jejichž činnost má být z principu neobchodní. Jenže v tomto případě takové „ochranitelské“ spolky, často s názvy velmi seriózními, právě obchodní činnost vyvíjejí.
V názvech se objevují důvěryhodná slova jako například Unie, či Kancelář. Některá taková sdružení dokonce přímo na svých stránkách hledají lidi na vedení obchodních případů! Jakých obchodních případů? Jak by je mohli vést? Tím spíš, když mají ve stanovách uvedeno, že jsou neziskové…
Tyto podivné praktiky jsme popisovali celý uplynulý týden. Pokud i vy máte nějakou podobnou zkušenost, svěřte se nám. Stačí napsat na emailovou adresu info@faei.cz.
