Ministerstvo školství vyslyšelo námitky školních stravovacích zařízení a ještě o rok posunulo povinnost vařit podle nových pravidel. Školy tak budou mít celý školní rok 2025/26 na to, aby se na novou vyhlášku připravily.
Získají tak čas navíc, během něhož budou testovat recepty, zkoušet nové suroviny a naučit se metodicky pracovat podle nových pravidel. Ačkoli jde o dobrovolnou přípravu, jídelny by ji měly ve svém vlastní zájmu využít, neboť počínaje zářím 2026 začnou dozorové orgány dodržování nové vyhlášky bez pardonu vyžadovat.
Odklad vítají i představitelé Asociace společného stravování. Její předseda Adam Kilberger v dopise předsedům vládních stran apeloval: „Vzhledem k závažnosti situace žádáme o zvážení odkladu účinnosti vyhlášky alespoň o jeden rok, aby bylo možné nové požadavky řádně připravit, otestovat v praxi a zajistit jejich skutečný přínos pro výživu dětí.“
Nová vyhláška reviduje spotřební koš, který je starý více než třicet let. Za tu dobu se výrazně změnily stravovací možnosti, nabídka potravin, vybavení jídelen, technologie, znalosti o zdravé výživě i stravovací návyky mladé generace. Na to vše je třeba reagovat.
Hlavními zásadami nové vyhlášky bude hojnější využití čerstvých surovin, omezení cukru a nadbytečné soli, pocházející zejména z instantních polotovarů. Jídelny by měly častěji zařazovat ingredience, které při tvorbě původního spotřebního koše nebyly běžně k dostání – například quinou nebo mořské ryby.
Omezí se naopak příloha ze všech nejklasičtější – brambory. Tvůrci nového pojetí však zdůrazňují, že nejde vůbec o to, že by na bramborách bylo něco špatného, ale dnešní nabídka je mnohem pestřejší a mělo by se to odrazit také na školním jídelníčku.
Strávníci, kteří nejedí maso, nebudou odkázáni jen na přílohu. Jestliže jídelna nabízí více jídel, jedno z nich bude muset být vegetariánské. Zároveň v jídelníčku ubude pokrmů, které maso obsahují. Naopak ale u jídel, kde se maso nachází, ho strávníci dostanou větší porci.
Častěji by se podle nových pravidel měly v jídelníčku objevovat ryby, a to každý týden namísto dosavadní čtrnáctidenní frekvence.
Další kategorií, kde by měly limity stoupnout, jsou luštěniny. Neznamená to ale, že by děti nově dostávaly každý týden hrachovou kaši nebo fazole. Navýšení představuje přibližně jednu lžíci týdně a přepokládá se, že se například červenou čočkou obohatí polévky, sekaná nebo boloňská omáčka.
Totéž se týká i nově zařazené kategorie celozrnných obilovin a pseudoobilovin. Do dětského jídelníčku se častěji dostanou například celozrnné těstoviny, vločky nebo palačinky a knedlíky z celozrnné mouky.
Minimálně v teoretické rovině tak není nutné, aby se jídelny vzdávaly zavedených stálic. Jen musí hledat cesty, jak se osvědčené klasiky naučit (alespoň občas) připravovat ve zdravější variantě.
Výraznou změnou projde kategorie mléka a mléčných výrobků. V současném systému jsou obě komodity vedeny zvlášť a není možné je vzájemně nahrazovat. V praxi to znamená, že jídelny nabízejí mléko i k pokrmům, k nimž se příliš nehodí, a následně je vylévají. Nyní bude možné mléko nahradit například jogurtem nebo sýrem.
Podobná logika provází i ovoce a zeleninu, u nichž dojde také ke sloučení do jedné skupiny. Jídelny tak nebudou nuceny nabízet ovoce jako doplněk k jídlům, k nimž nepasuje, ale kuchařky místo toho budou moci podávat například zeleninový salát.
Ruku v ruce s novodobými výživovými doporučeními jde i opatření týkající se volného cukru. Jídelny měly dosud povinnost spotřebovávat cukr, i když jídelníček další slazení nevyžadoval.
Řešením pak bylo častější zařazení sladkých jídel nebo cukrem ochucených nápojů. Neznamená to, že by se nyní chystal plošný zákaz cukru, ale jídelnám odpadne povinnost dodržovat tuto minimální hranici.
Omezení se dotknou vysoce průmyslově zpracovaných potravin, například instantních dochucovadel, které obsahují vysoké množství soli, cukru či nasycených tuků. Kuchařky budou motivovány vařit ze základních surovin, případně používat výživově vhodnější polotovary.
Úkolem školních jídelen je nejen děti nasytit, ale také je edukovat ohledně toho, jak by měla vyvážená strava vypadat. Pokud by se tedy podařilo najít průsečík mezi chutným a zároveň zdravým způsobem stravování, je to důležitý krok v boji s obezitou, jejíž zastoupení v dětské populaci v posledních letech výrazně narostlo.
Pokud však bude jako rozhodující vnímáno jen hledisko nutričního složení, je možné, že efekt bude přesně opačný – děti přestanou do jídelen chodit a za ušetřené peníze si dojdou nakoupit do samoobsluhy za rohem.
Proti teoreticky smysluplnému záměru navíc stojí nejen chutě dětí, ale také známá bolavá místa jídelen – nedostatek kvalitního personálu, jeho fluktuace a nedostatečné platové ohodnocení.
Je pravděpodobné, že řada jídelen přechod na nový způsob vaření s ohledem na blížící se volby ještě odsune. Opozice již v předstihu deklarovala, že v případě své účasti ve vládě plánovanou novinku do světa nepustí. K povinné implementaci dlouho připravovaných změn by tak nakonec vůbec nedošlo.
