Na konkrétním příkladu nehody Ústavní soud dovodil, že řidič v souladu s principem omezené důvěry může např. odbočit vlevo, pokud svůj úmysl dal řádně najevo a přesvědčil se, že jeho manévru nebrání překážka. Následnou srážku s motocyklistou, který při objíždění kolony zleva porušil několik pravidel, tak řidič nezavinil, přestože nižší soudy rozhodovaly v jeho neprospěch.
1. Jeho podstatou je, že se řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že také ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu.
2. Touto problematikou se zabýval Nejvyšší soud (NS), který v jednom z rozsudků konstatoval, že nelze po řidiči vozidla požadovat, aby se při odbočování nepřetržitě či průběžně díval za sebe a nevěnoval se náležitě odbočovacímu manévru, jakož i nesledoval, co se děje ve směru jeho jízdy.
3. Přitom je nutné zdůraznit, že vozidla jedoucí za odbočujícím vozidlem, které má řádně zapnutý směrový ukazatel ohlašující změnu směru jízdy, si mají počínat tak, aby na tuto změnu stihla za normálních okolností zareagovat včas.
4. V jiném rozsudku však také NS konstatoval, že skutečnost, že jiná osoba porušila předpisy o provozu na pozemních komunikacích a vlastním zaviněním vytvořila nebezpečnou situaci, neomlouvá řidiče, jestliže sám porušil povinnost stále ovládat vozidlo a počínat si tak, aby doprava nebyla ohrožena. Otázka spoluzavinění je otázkou přiměřenosti důvodů spoléhání se řidiče na dopravní kázeň ostatních účastníků silničního provozu.
Nehoda na přehledné křižovatce
Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti se měl řidič dopustit tím, že při odbočování vlevo omezil a ohrozil předjíždějícího motocyklistu, který do něj narazil a utrpěl závažné poranění hlavy s trvalými následky a doživotním postižením. Podmíněný trest pro řidiče byl spojen s podmíněným trestem odnětí svobody a více než milionovou náhradou škody, se zbytkem byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle policie se nehoda stala na křižovatce, které předcházel přehledný úsek silnice mimo obec, opatřený svislou značkou zákaz předjíždění. Podle šetření motocyklista předjížděl řadu vozidel v době, kdy řidič osobního vozu signalizoval odbočení vlevo a zpomaloval, druhé osobní vozidlo jej dojelo a předjelo zprava. Motocyklista vrazil do zadní části odbočujícího auta a zranil se.
Poškozený porušil řadu předpisů
Podle soudu se řidič osobního vozu dopustil přečinu tím, že prováděl odbočovací manévr v době, kdy již byl předjížděn poškozeným. Podle znaleckých posudků měl řidič dostatečnou možnost zjistit ve zpětném zrcátku přibližování poškozeného. Zabránit nehodě mohli sice oba řidiči, ale řidič osobního vozu se situaci za sebou věnoval nedostatečně. Podle předpisů řidič při odbočování mj. nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti.
Ukázalo se však, že motocyklista před nehodou porušil zákaz předjíždění, povolenou maximální rychlost a dokonce řídil pod vlivem alkoholu. Odvolací soud dokonce konstatoval, že podíl motocyklisty na dopravní nehodě byl větší, než podíl řidiče, a zmírnil výrok o trestu i o náhradě škody, ale souhlasil s tím, že řidič nevěnoval manévru zvýšenou pozornost.
Porušení principu důvěry
Ústavní soud však konstatoval, že při posouzení trestní odpovědnosti řidiče je nutné zohlednit jednak to, zda porušil dopravní předpisy, ale také to, zda měl možnost a schopnost předvídat, že k nehodě dojde. V takovém případě se totiž uplatní tzv. princip omezené důvěry v dopravě, podle něhož se řidič může spoléhat na to, že také ostatní účastníci budou dodržovat pravidla. A právě tento princip byl porušen.
Podle Ústavního soudu je vždy nutné posuzovat konkrétní okolnosti a ne se řídit zpětnou úvahou – došlo ke škodlivému následku, tudíž byla potřebná míra patrnosti zanedbána. Podle ÚS řidič auta učinil před odbočováním nezbytné kroky se zvýšenou opatrností a nelze mu klást za vinu, že nepředpokládal jízdu řidiče porušujícího hrubým způsobem řadu pravidel. To by totiž vedlo k absurdnímu závěru, že každý řidič musí za všech okolností počítat s tím, že ostatní účastníci silničního provozu pravidla nedodržují.
Průlomové rozhodnutí soudu
Dospějí-li soudy k závěru, že podstatnější vliv na nehodě mělo úmyslné protiprávní jednání poškozeného než nedostatečná pozornost viníka, byť by nevzal v úvahu jednání poškozeného, nelze určit vinu jako v popsaném případě.
Tento výrok Ústavního soudu má velký vliv na projednávání dopravních nehod, jejichž zavinění a následky byly dosud nižšími soudy posuzovány poněkud jednostranně ve prospěch poškozených. Má to význam nejen při stanovení trestů odnětí svobody, ale také při stanovení materiální újmy na zdraví a následných občanskoprávních řízeních, kde může jít až o mnohamilionové částky.
