Nákazy se bojí i v zapadlých tureckých vískách, říká šéf expedice Tatra kolem světa 2

Rozhovor
Strach z nákazy koronavirem Covid-19 dorazil i do zapadlých horských vísek v Turecku u arménských hranic, kde lidé žijí v domcích z kamení a topí si sušenými lejny. Donedávna byli pohostinní, teď jsou vůči cizincům odtažití, řekl v telefonickém rozhovoru portálu FAEI.cz Marek Havlíček, šéf expedice Tatra kolem světa 2, která na tříletou misi odstartovala z Prahy 22. února.
O tom, že se vrátíme domů, zatím neuvažujeme, říká šéf expedice Tatra kolem světa 2 Marek Havlíček. Foto: Archív

Jste zdraví?
Ano, nejsme nakaženi. Překonávali jsme vysoká sedla a byl mráz. Někteří z nás se nastydli. Už jsou ale z toho venku. Zastavují nás několikrát denně vojenské hlídky. Měří nám teplotu, koukají se do krku.

Nevrátíte se domů?
Zatím o tom neuvažujeme. Expedici jsme připravovali dva roky. Hodně lidí nám fandí a cestování není o tom to zabalit hned při první překážce. Je to jako, když přijdete ke spadlému mostu. Změníte plánovanou trasu.
Do Gruzie se teď nedostaneme. Hranice je zavřená. Snažíme si vyjednat výjimku. Chceme do Ruska a vzít to i do Kazachstánu a Mongolska. Zatím budeme cestovat po Turecku. To můžeme třeba i dva měsíce. Je to velká země.
Uvažujeme i o tom, jak se zapojit do případné pomoci, pokud bude potřeba někoho nebo něco někam odvézt.

Expedice jede na upravené Tatře 815 „Trajda“ a doprovází jí obytné auto „Bludička“. Foto: FAEI.cz

Máte všeho dost? Zejména vody, potravin, pohonných hmot, náhradních dílů…
Ano. Ve městech jsou i obchody normálně otevřené a všeho je dostatek.

Jak se k vám chovají místní?
Obavy jsou i v těch nejzapadlejších vískách. Lidé zde žijí v domcích z kamení a hlíny a topí si sušenými lejny, ale o koronaviru vědí. Za běžných okolností jsou velmi přátelští. Projížděl jsem Tureckem před pěti lety na motorce a byli vždy velmi pohostinní.
Teď jsou odtažití, napjatí. Někteří nám nabídnou i čaj, ale je vidět, že je to taková opatrná vstřícnost. Na cizince pohlížejí jako na potencionální přenašeče. V jedné vesnici se do nás zostra pustila místní babička, ať jedeme pryč.

Turecká rouška. Foto: tatrakolemsveta2.cz/Kristýna Čermáková

Nosí Turci roušky?
Málokdo. Třeba ve městě, kde žije půl milionu obyvatel, mají roušku dva tři lidé a na ulicích jsou přitom davy, že nemůžete volně projít.
Slovo „koronavirus“ je ovšem v televizi slyšet každé tři minuty.

Kde nejčastěji táboříte?
Nejraději v přírodě, ale mnohdy se přihrne transportér s vojáky a vykážou nás k nejbližší pumpě.
Tvrdí, že je to kvůli bezpečnosti.
Bývají nekompromisní, někdy kontrola trvá i přes hodinu, ale agresivní nejsou.
Už léta je tady napětí s Arménci.

Jeden z řidičů, Milan Werner, se měl podle původního plánu v těchto dnech letecky vrátit domů. Když s vámi odjížděl, nemohl vědět, že se to takhle vyvine. Jak jste to vyřešili?
Zatím zůstává s expedicí. Chtěl bych, aby s námi byl co nejdéle, ale je jasné, že to bude záležet na vývoji situace. Má doma početnou rodinu, takže uvidíme.

A co technika?
Ladili jsme drobnosti na podvozku, to bylo dobrý, ale hodně poruch se projevilo na nástavbě. Praskaly bojlery, rozvody vody, nefungovala elektrika, ucpal se odpad. V tomto směru jsme si naběhli, ta firma, co to stavěla, s tím nemá zkušenosti.

PSALI JSME:
Mezinárodní řidičský průkaz: Za pár minut a velmi slušné peníze už máte papíry k jízdě třeba na Haiti

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Cestování

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB