Podle paragrafu 326 ruší nový stavební zákon nenaplněné ani nezahájené stavební uzávěry starší 15 let, které nejsou v souladu s cíli územně plánovací dokumentace. Tedy tam, kde jsou v rozporu s územním plánem. Novější uzávěry musí úřady posoudit a ověřit, zda jsou nezbytné.
Toto ustanovení reaguje logicky na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která říká, že územní opatření o stavební uzávěře smí omezovat nebo zakazovat stavební činnost ve vymezeném území pouze v nezbytném rozsahu, v kontextu projednávané věci na nezbytně dlouhou dobu v návaznosti na přípravu územního plánu obce v soudem zrušené části.
Jde o to, že vlastník nemovitosti, například pozemku pro stavbu rodinného domku nemůže být omezen v nakládání se svým majetkem bez náhrady po dobu neomezeně dlouhou a bezdůvodně, to není v souladu s ústavou.
Je přitom nutné zdůraznit, že stavební uzávěra není trvalým řešením formujícím územní rozvoj. Tím je územní plán, případně další nástroje územního plánování. Aktuální právní úprava klade důraz na dočasný charakter územního opatření o stavební uzávěře.
Vydat územní opatření o stavební uzávěře je tedy možné pouze v situaci, kdy je třeba zachovat dotčené území z hlediska stavebního po přechodnou dobu v určitém stavu pro budoucí využití podle připravované územně plánovací dokumentace, pokud již příprava této dokumentace pokročila přinejmenším do stádia schváleného zadání, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření o využití daného území.
Pokud se tímto procesem 15 let nepodařilo projít, potom něco není správně. A je dobře, že na to nový stavební zákon reagoval.
Autor je ředitel Asociace developerů České republiky
(Redakčně upraveno)
