Hrozí nám blackout? V Evropě i u nás se o tom často nemluví, je to ale realita, která může nastat?
Myslím, že bezprostředně ne. V České republice bych to skoro vyloučil, samozřejmě kromě nějaké vyšší moci typu velkého výbuchu nebo nepredikovatelného neštěstí. Přijde mi to velmi nepravděpodobné. U některých států v Evropě to nemůžu vyloučit. Ze střednědobého pohledu má ale velký problém i Česká republika, protože stárnou jak její jaderné, tak i uhelné zdroje. A tyto dva zdroje dohromady pořád ještě tvoří 85 procent naší výroby.

Jak moc se dnes rozhoduje o naší v uvozovkách české energetice doma a jak moc už je to o synchronizaci a regulacích Bruselu?
To je rozhodnutí politiků, jestli chtějí dbát na to, aby země zůstala energeticky soběstačná. Tak jako se každá země rozhoduje, jestli bude, nebo nebude mít armádu či vysoké školství, tak se může rozhodnout, jestli bude, nebo nebude energeticky soběstačná. Myslím si, že bychom energeticky soběstační být měli.

Když vidím predikce okolních států, tak se domnívám, že v hodinách a v situacích, kdy nám bude úzko, tak bude úzko i v okolních státech. A myslím, že nám nebudou moci pomoct, protože nebudou mít z čeho. Měli bychom proto o soběstačnost dbát. Myslím si, že se o ní rozhoduje právě teď.

Je to hlavně o jádru, alespoň takový je veřejný narativ?
Ne, je to zčásti o jádru a zčásti o náhradě uhelných zdrojů. Řekněme, že ve špičce v zimě vyrábí Česko až k šesti tisícům megawatt každou hodinu z uhelných zdrojů. Ale ty už mají také svůj věk. Elektrárna v Počeradech, kterou vlastníme a která je největší českou uhelnou elektrárnou, je 52 let stará, je tedy z roku 1971.
A elektrárna ve Chvaleticích, což je naopak nejmladší česká elektrárna, je pouze o čtyři roky mladší. Jenom z podstaty toho, že elektrárny už mají svůj věk, že odcházejí firmy, které jsou schopné udržovat a opravovat klíčové části, jako jsou řídicí systémy a podobně, a v neposlední řadě, protože uhlí pomalu dochází, je nutné řešit náhradu uhlí.

PSALI JSME:
Evropa bez elektřiny i bez ohně v kamnech. To snad ne!

Jaká je budoucnost zmíněných uhelných elektráren? Jaký vidíte nejpravděpodobnější scénář? Zavírají se, nezavírají, resp. pohybuje se termín, do kdy by měly být zavřeny?
Termín do kdy nechci řešit, protože mi přijde, že správnou odpovědí je, že je odstavit nemůžeme do doby, až za ně bude náhrada. A když si vezmete, co se u nás za posledních pět nebo deset let udělalo pro jejich náhradu, tak si myslím, že nejjednodušší a poměrně přesná odpověď je, že vůbec nic.
Kdy skončí uhlí, nemám ponětí. Spíše hrozí nebezpečí, že by se opravdu mohlo stát, že některé z těch bloků už nebudeme schopni udržet v chodu, protože to jejich technický stav už nedovolí. A nebudeme mít náhradu.
Na druhou stranu vůbec nezávidím vládě úkol, kdyby si řekla, že v roce 2033 chce být bez uhlí, tak potřebuje vypsat soutěže, odpracovat si to v Bruselu a jedinou náhradou uhlí je v tuto chvíli plyn. Vysoutěžit tendry, nechat vítěze postavit plynové elektrárny. Když totiž vezmete v úvahu délku řízení a délku stavby, i to, že dodavatelé turbín jsou vyprodáni na mnoho let dopředu, pak si myslím, že deset let je celkem realistickou dobou.
Na druhou stranu nejsem úplně přesvědčen o tom, že zrovna teď se někomu chce říct, tak super, jdeme do toho a v polovině třicátých let budeme v Evropě slavnostně uvádět do provozu nové fosilní bloky. Nevíme sice na jak dlouho a nevíme nic o tom, jak to bude za 10 či 12 let vypadat. To je realita. Dosluhující jádro i dosluhující uhlí musíme něčím nahradit. A zatím není moc jasné čím.

PSALI JSME:
Češi mají skoro nejdražší elektřinu v EU, přestože Česko patří k jejím největším vývozcům

Jaký je váš pohled na dodávky plynu z Ruska?
Celkem bych neřešil, odkud plyn pochází. Podstatné je, abychom měli alternativní cestu. Jestliže jste závislí na jednom dodavateli, pak jste v nerovnoprávném postavení a toho může protistrana zneužívat. Zatímco ve chvíli, kdy bude mít Evropa dostatek jiných zdrojů plynu a na světovém trhu ho bude dostatek, tak v tu chvíli existuje už jen politický důvod, jestli se rozhodneme, že právě s tou, nebo onou zemí, chceme, či nechceme obchodovat.
Musíme mít připravené alternativní cesty. Pokud je máme, můžeme si vybírat, že buď budeme kupovat to nejlevnější a nedívat se, jestli morálně s dodavatelem souhlasíme, anebo budeme chtít z nějakého důvodu zaujmout politický či morální postoj a nebudeme od něj kupovat. Hlavní je mít volbu a tu dnes nemáme.

PSALI JSME:
Michael Šnobr: Politici nás podvádějí. O jaderné energetice neříkají pravdu

Ukrajina byla světlem, které odhalilo mnohé problémy energetického trhu. A nejde pouze o Evropu, protože energetický trh se mění globálně. Mění se podle vás energetické mapy k lepšímu?
Pokud jde o svět, tak si myslím, že se energetika mění k lepšímu. Jak Čína bohatne, a musíme říct, že je v tomto směru významným spotřebitelem i výrobcem, tak místní lidi začíná více a více trápit životní prostředí.
Je to vlastně tentýž příběh, který se odehrál před 60 lety v Londýně. Když si vzpomenete na slavné londýnské smogy, ve kterých se dusily děti, tak si obyvatelstvo vynutilo značné zásahy do procesu znečišťování životního prostředí. Totéž se dnes děje v Číně.
Řekl bych, že v bohatších zemích Asie to jde správným směrem, v chudších zemích je to ale horší. Dokladem toho je, že globální těžba uhlí dosáhla v roce 2022 nejvyšších čísel v historii. Z tohoto pohledu to asi nejde správným směrem, protože přes osm miliard tun uhlí se vytěžilo teprve podruhé v historii lidstva. V chudších zemích vysoká cena plynu způsobila, že se zkrátka pálí levnější paliva.

PSALI JSME:
„Každá krize až zpětně vyvolává poptávku a vůli po řešení,“ říká šéf ERÚ Stanislav Trávníček

Jaký by byl váš postoj k energetice, pokud byste mohl spolurozhodovat o tom, jaká bude energetická koncepce a energetická politika Evropy?
Myslím, že Evropa musí být soběstačná, že musí vybudovat dostatečné množství LNG terminálů. Spoléhat na obnovitelné zdroje, fungují třeba 80 procent času, ale více ne. A když to zjednodušíme, tak ukládání energie v objemu, o jakém se bavíme, v podstatě dnes neexistuje. Existuje drobné ukládání do přečerpávacích elektráren nebo do baterií, ale uložit tak obrovské množství energie nejde.
Jeden způsob ukládání existuje a jmenuje se jaderný reaktor, protože v pár desítkách tun paliva je shromážděna obrovská energie. Určitě bych se vyhnul šíleně drahým konceptům. Jako je v Česku ČEPS, tak v Německu jsou čtyři distribuční firmy, které mají plán investic, aby obnovitelnou elektřinu, jež se vyrobí na severu, rozvedly dovnitř Německa. A potřebují tudíž posílit sítě.
Mají plán, že za příštích deset let investují 395 až 515 miliard eur do rozšíření distribučních sítí. Spočítal jsem, kolik jaderných reaktorů by za těch 400 miliard eur postavili. Došel jsem k závěru, že asi 40 nebo 50. Zdá se mi naprosto šílené, že se takové peníze vyhazují.
Ale tímto směrem Evropa vykročila, vykročili tam němečtí politici, protože tam vykročili jejich voliči. A když to volič chce, tak je třeba mu to dát. Účet se někdy zaplatí. Osobně bych to nehnal do extrému, ale Evropa chce všechno a chce to hodně rychle, tak to holt stojí peníze. Nyní je to ve fázi, kdy už to ani není realizovatelné v termínech a objemech, jaké si naplánovala.

PSALI JSME:
Německo dává sbohem jádru

Jaké jsou podle vás hrozby a příležitosti energetické transformace pro českou ekonomiku?
Obávám se, že podle mého názoru je zde více hrozeb. Doteď jsme měli jistotu tuzemského uhlí a jádra, které sice není tuzemské, ale můžete si nakoupit zásoby na několik let a za několik málo let zase další zásoby doplnit. Jsme vnitrozemským státem, a co se týče dodávky energií, tak budeme vždy závislí na svých sousedech, protože přeprava probíhá po moři. Takže z tohoto pohledu je to pro nás hrozba. Čelit jí můžeme posílením sítě plynovodů a ropovodů.

Věříte tezi, že se Evropa bude muset ušpinit? Že zase začneme těžit?
Ne, zdá se mi, že to vůbec neodpovídá současnému nastavení mainstreamu, politiků ani novinářů. To by muselo dojít k nějaké radikální revoluční změně.

Jinými slovy se podle vás Evropa zase až tak moc nezmění. Připomínka, že expozice zejména na nepřátelské režimy není dobrou strategií a že některé věci, které se u nás udělaly, byly asi naivní, podle vás nebyla budíčkem?
Myslím, že jsme se trošku zbláznili z blahobytu a že se držíme toho, aby nás nikdo z našeho snu nebudil. Dokud to probuzení nepřijde a dokud nebude opravdu drsné, tak si myslím, že se nic dramatického nezmění. A budeme si dál snít své sny o ideálním světě.

Autor je stratég  společnosti Alternative Perspectives
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
„Jádro má to nejlepší před sebou,“ říká Dana Drábová